Brilantní portrét muže, který vstoupil na politickou scénu Itálie v roce 1946 a dodnes z ní zcela neodešel. Téměř devadesátiletý Giulio Andreotti, křesťanský demokrat, který stál sedmkrát v čele vlády a na rozdíl od řady svých kolegů se nikdy neoctl v hledáčku mafie, v tvůrci budí odpor, ale i fascinaci. V podání skvělého Tonyho Servilla je „božský Giulio“ nevyzpytatelnou bytostí, připomínající loutku, ochotnou obětovat vlastní svědomí své ctižádosti. [43. MFFKV 2008]
Úvodní sekvence je skvělou ukázkou využití filmových prostředků. Do nebe vyzdvihovaná titulková sekvence z filmu Watchmen má v Božském poměrně solidního evropského konkurenta. Zajímavá je také kombinace hudebních stylů navozující různé atmosféry snímku. Scéna nájemné vraždy provedené dvěma tupými mafiány na fichtlovi střelnými zbraněmi umně míchá brutalitu scény s vtipnou nadsázkou, která přímo odkazuje k Martinu Scorsesemu. Zvláštní však je, že snímek obsahuje řadu míst s velice dlouhými záběry bez hudby, při kterých by se napětí dalo krájet a z celého snímku vyzařuje velice tajemná aura moci a její neuchopitelnosti.
Předem je třeba říct, že o postavě pana Andeotiho mi natočil skvělý životopis každý alespoň trochu schopný rutinér. Sorrentno se ale rozhodl pro výjimečnou formu s neuvěřitelně dynamickou kamerou a atmosférickým soundtrackem. Vyprávění se drží tématu a charakteru hlavního hrdiny nikoliv klasickou časovou linearitou, tzn, scény spojuje spíše návaznost obsahová. Hlavní díl děje nese soudní přelíčení s italskou mafií a jejím politickým propojením. Herci jsou vynikající, občas á člověk až pocit, že kouká na dokument z politického prostředí. Filmu se vlastně nedá vyčítat skoro nic a kdybych byl Ital, co se zajímá o politiku, neváhám asi se 100%. Jenže nejsem, a to že si tvůrci ukousli v postavách a událostech velké sousto přiznávají už v prvních minutách "slovníčkem", v závěru soudními verdikty a jmenovkami u každé postavy. Neumím ani italsky a po chvíli jsem měl chuť si dělat poznámky, protože politiků je vždycky víc než dost, afér jakbysmet a mezi roky 69 -89 se Rudé brigády v Itálii rozhodně neflákaly. Andreotti byl výjimečná politická osobnost (kvality nehodnotím) a Sorrentino je nápaditý a řemeslně zdatný tvůrce, jenom příště prosím o více neitalský userfriendly přístup:-) ... 80%