Chrustyn
43 674 bodů •
8
Pro mě nejlepší Peckinpahův film ve kterém se ukazuje, že mezi lidmi a zvířaty asi není takový rozdíl. Skvělý Dustin Hoffman a povedený napínavý konec nutící k zamyšlení.
Komentáře a recenze 16
Dle počtu bodů
Pete69
32 609 bodů •
7
Partička anglických buranů dělá nepříjemnosti v celém městečku, znásilňuje, bere právo do vlastních rukou a vyvrcholí to psychoobléháním domu. Atmosféra zvláštní, občas je to mrazivé, občas nuda. Zvláštní film, 70% si ale podle mě zaslouží. Bez Dustina Hoffmana by to nebylo tak dobré.
Sheldon
16 079 bodů •
7
Podle mě nevhodně obsazený buranský thriller, který Peckinpah sice natočit umí, ale nějak mi to celé nesedlo. Ten myšlenkový přesah, který tam má být, ovšem nevidím.
lamps
15 317 bodů •
7.5
Sedmdesátá léta v plné parádě a přesně tak, jak je máme ve filmovém průmyslu rádi. Komorní příběh o kruté psychické újmě a jejích následcích podávaný bez zbytečných klišé a se spalující intenzitou, která se neskrývá ani tak v závěrečné krvavé pasáži, jako spíše ve způsobu, jakým Peckinpah celý děj zprostředkovává. Odpudiví vesničané na každém kroku, dusivá atmosféra pronikající i mezi ústřední manželskou dvojici a konečně výborný střih a hudba, prostřednictvím kterých nechává Peckinpah diváka prožít příběh hlavních postav daleko intenzivněji než jen zrakem a sluchem. Také Hoffman jako velmi atypický filmový hrdina potvrdil své obrovské herecké nadání a velká část snímku patří právě jemu. Úplnou spokojenost mi paradoxně oddaluje právě závěrečná strhující zabíjená, která se mi přes veškerou preciznost zdála poněkud nevěrohodná, a také nejasný a podivný postoj hlavní ženské postavy (na čí straně vlastně nakonec stála?). Jinak ale po všech stránkách výborná podívaná, jejíž kvality pouze oscarová nominace za hudbu zdaleka nevystihuje.
ZkuKol
12 290 bodů •
10
Sam se přesunul do studené, šedivé a zamlžené Anglie a vzal si sebou Dustina, westernovou drsnost a násilí. Dustin dostal sympatickou postavu, co chce svůj klid, čas, lásku a pravidelné tři chody denně, nerozumí svému novému okolí, ale je připraven ho respektovat. Místo toho se potýká s bandou neschopných dělníků, neustálého ponižování, nepochopením doma a neúspěchem ve svých počtech. Pak však situace překročí únosnou mez a on se změní. Peckinpah změnil barvy, prostředí i dobu, ale charaktery, naturalismus a poselství mu zůstali. Poctivě si vybudoval atmosféru a ke konci už máte díky napětí křeče v prstech, film je jak demoliční četa, rozbije dům, vztah i poslední naděje. Přímočarý scénář, postavený na buranské jednoduchosti a tvrdohlavosti dává hrdinovi tak silné motivy, že se zde fandí víc než na koridě. Na večer je to výborná žárová zábava, která nepostrádá i trochu přesahu a dlouho v hlavě rezonuje. Rozbité brýle už dlouho nebyly tak sexy, žel se k nim dostanete jen přes mrtvoly, znásilnění a fungující past na pytláky... 90%
Klajnik
8 955 bodů •
3
Říci o tomto filmu, že je to studie násilí, jest poněkud přestřelené ohodnocení. Evokuje to totiž, že protagonista projde nějakou řadou psychologických procesů, než slupka civilizace spadne a na povrch se dostane to původní agresivní, co stále přebývá v hloubi každého zápaďáka. Psychologie postav je však ve Straw Dogs dosti slabá, protože scénář za moc nestojí, táhne se a občas i drhne: Hned první laps spočívá v tom, že si chytrej chlap/matematik vzal takovouhle nevyspělou husu, která se urazí, když jí požádá, aby ho teď v pracovně nechala sama. Jako divák jsem o jejich vztahu nebyl přesvědčen a protože mě oba srali, tak jsem do nich nebyl zainteresovaný a bylo mi i jedno, co se s nimi stane. Divák však (nejen kvůli spoilerujícímu popisku zde na csfd, ale i proto, že mu na ní vidláci furt čumí) celou dobu očekává, kdy mu manželku znásilní a celé se to už zvrtne. To nastane po hodině stopáže, která navozovala pocit, že Peckinpah maří můj čas. Rozhodně se toho mohlo odehrát víc. Protagonista se však o znásilnění nedozví a k násilí se tedy nakonec odhodlá až tehdy, když vidláci zastřelí poldu a snaží se dostat do jeho domu, aby se zbavili svědků. To v něm asi spustí teritoriální instinkt. Pokud tohle má být onen předpoklad k tomu, aby v sobě objevil násilnické zvíře, tak je to teda slabé. Tohle přeci ví každý. Pokud mi někdo bude chtít vniknout do domu a zabít mě, nebudu se držet principu nenásilí a snažit se s ním něco vyjednat slovně. Jestliže však Peckinpah chtěl ukázat, jak to může vypadat, když člověk získá přístup k agresi a nenásilná šlupka z něj opadne, tak to se mu, hádám, povedlo. Hoffman se z vyklepaného paňáka změní na soustředěného predátora, číhajícího kdy udeřit a jistou působivost to nese. Dobře zahráno. Podle mě však Peckinpah chtěl spíše než sledovat nějakou psychologickou změnu v nitru člověka, ukázat za jakých různých situacích může k násilí dojít (obrana, omyl, touha...). To ovšem taky každý ví, ale rovněž hádám, že se mu to povedlo, ač scénář prostě není tak kvalitně prokreslený a rozsah prezentovaného je na můj vkus poměrně úzký. Filmu můžeme být vděční za další posunutí vyobrazovaného násilí ve filmech nebo etablování jeho explicitnímu zobrazení i mimo horor a western. Pokud film totiž obsahuje násilí (nebo o něm dokonce pojednává), neměl by být tvůrce nucen před ním diváka "chránit" - Škodí to totiž dílu samotnému. Ačkoliv na mě tedy film ve svém provedení nepůsobil, tak závěrem bych ještě dodal, že zasazení do anglického vidlákova mezi, ano, vidláky, flákače, ožraly a burany je fajn, ale nebylo z toho vytřískáno ani zdaleka tolik, jako třeba v australském Zapadákově.
squirrelpool
7 033 bodů •
8.5
Hodně drsný film. Ne snad úrovní zobrazeného násilí, ale tou brutální reálností. Přece jaká je pravděpodobnost, že člověk narazí na magora s motorovkou? No, ale to co postihne protagonisty tohohle filmu se bohužel může stát každému. To podporuje i obsazení. Dustin Hoffman vs. parta o hlavu vyšších chlapů. Člověk může posilovat, učit se Krav maga, ale stejně se vždycky najde někdo kdo je silnější nebo bojovnější. Prostě někdo kdo je nám schopen ublížit. A Peckinpah právě takovou situaci řeší a vybízí diváka k položení si otázky. Jak bych se zachoval já? Dustin Hoffman řeší situaci tak, že rčení "můj dům, můj hrad" převede precizně do praxe. Nejde ovšem jen o to zda hrdina podlehne strachu. Jde tady také o vztah hlavních postav. Jak je pevný a jaký na něj bude mít vliv brutální útok. Co se o sobě vzájemně dozví? Nakonec dojem pravdivosti posiluje i propracovanost postav. Úroveň dobra a zla je různá. U některých je to složitější(Henry) a jiní jsou prostě zlí.
Rokle
6 513 bodů •
6
Hlavně za ten závěr, který zvedá celkem průměrný snímek na vyšší hladinu, co se týká intenzity prožitku. K větší spokojenosti mi chybí pochopení manželské harmonie nebo aspoň nějaké chemie mezi dvěma hlavními protagonisty. Opravdu jsem netušil, jak ti dva spolu mohou být. Jen takový dodatek... skutečně by se nenašel na anglickém venkově někdo relativně normální?
Janíček
6 447 bodů •
6
Dustin Hoffman nechcel v tomto filme hrať, pretože nemá rád násilie.Nakoniec svoj názor prehodnotil a kvôli honoráru ponuku prijal. A bola to skvelá voľba pretože to zahral naozaj výborne a on je tým najlepším z celého filmu. Inak film z najväčším počtom rozbitých okien :)
mojmir.sedlacek
6 286 bodů •
10
Tak nějak divný film, z kterého mám celkem zvláštní a zmatené pocity...První dvě třetiny je to takové pomalé rozjezdové, což by mi ani tak nevadilo, kdyby se postavy nechovaly místy celkem absurdně, ale nakonec vše vykrystalizovalo v promyšlené puzzle. Jednotlivé epizodky, postavičky a jejich podivné chování, to vše začalo dávat smysl. A to smysl takový, že musím dát 5 hvězd, přestože mi film jako takový nepřišel možná tak zábavný či pohlcující jako jiné, které jsem hodnotil stejně. Ale pointa, ba co víc, celý shluk point, které divákovi přichází na mysl každou minutou v poslední cca půlhodině, to je něco nepopsatelného. Peckinpah opravdu dokázal vytvořit film skvěle pojednávající o násilí a lidských pudech, o motivech lidí k činům, o kterých by je za normálních okolností ani nenapadlo uvažovat a o tom, že nic není černobílé (postava Henryho Nilese).Jak si tak čtudalší komentáře, tak asi nemá moc cenu připomínat, že finální dobývání domu, resp. spíše boj Dustina Hoffmana s vetřelci a koneckonců i se sebou samým, je skvělé. Vizuální ztvárnění s použitím bullet-timu dnes vyznívá možná kýčovitě, ale přecijen, todle je z roku '71! Tehdy to rozhodně bylo velmi zpestřující a neobvyklé, skoro jako naturalistická explicitnost násilných a sexuálních scén, které mi (narozdíl od většiny ostatních asi) do celku filmu zapadaly a z mého pohledu film dostaly trochu jinam, zřejmě přesně tam, kam Peckinpah chtěl...