Nesnesitelná lehkost bytí" je milostný příběh, začínající během Pražského jara - "omračující liberalizace komunismu", která byla rozdrceno ruskou invazí v srpnu 1968. Tomáš, slibný mladý neurochirurg, je svobodný mládenec a chronický sukničkář, který v milostných záležitostech vyznává takovou filozofii, že z jeho života musí být vyloučena veškerá láska. Se svými dlouhodobými milenkami se setkává pouze občas a nikdy nestráví celou noc se ženou. Proti všem svým milostným zásadám se Tomáš ožení s Terezou, ale pokračuje v předchozím milostném vztahu se Sabinou, neovlivněn závazkem lásky...
Rozumím tomu, proč Kundera tento film dost jednoznačně odmítl - adaptace jeho nejpřehlednějšího a "nejčeštějšího" románu se přesto povedla nad očekávání: jen mírně přehrávající Daniel Day-Lewis dokonale prodává své charisma i fyzické dispozice k roli Tomáše, nádherná Juliette Binoche jako Tereza je křehká a zranitelná a Sabina (plochá Lena Olin) prvoplánově smyslná. Samotný film se dá vidět, pokud jste předtím nečetli Kunderův text; vidíme muže, který se v kontextu doby odmítá citově vázat, ukotvit se - ale ve filmu zapadá, proč vlastně (i když doba Pražského jara přes absenci Prahy samotné je vylíčena až příliš okázale). Filmu chybí filozofický kontext, který v Kunderově textu patrný v každém odstavci. Je tu Tomáš-pochybovač a vyznavač každodennosti odmítající se podrobit diktátu závazků, ale do filmu nedosáhl Tomáš-vzdělaný znalec Nietzcheho (kterého Kundera miluje a rád k němu odkazuje), milovník klasické hudby a věčný hledač souvislostí v toku času a smyslu lidského bytí "v jeho lehkosti a tíze". Kdo ví ovšem, jestli by ho divák snesl a pochopil.
K autentičnosti filmu přispěla řada záběrů vybraných z dokumentu Jana Němce Oratorium pro Prahu, zachycujících události ze srpna 1968.
Hm. Tři hodiny, trošku moc. Trochu zvláštní Československo, budiž. Daniel Day-Lewis vypadající jako David Copperfield. Juliete Binoche k sežrání, Lena ještě víc. Pavel Landovský...