Name: Playtime
Released: 1967
Duration: 115 min
Rating: 74
Cast: Jacques Tati, Barbara Dennek, Rita Maiden, France Rumilly, France Delahalle

Pan Hulot se ocitne v modernistické části velkoměsta, uprostřed chladné architektury ze skla a chromované oceli. Ztratí se v labyrintu neosobních úřadů sídlících v těchto palácích a poté je stržen invazí amerických turistek, hekticky objíždějících evropské metropole. Film natáčený v kulisách nákladně vybudovaného městečka "Tativille" u Paříže (modely 1 : 5) předznamenal pozdější architektonický experiment - pařížskou čtvrť La Défense. Každý záběr je výsledkem dokonalé choreografie pohybů, gest a manýr, zachycuje i drobné reakce postav v odlidštěném prostředí mrakodrapů. Obrazy jsou doprovázeny kakofonií zvuků a jen zlomky dialogů. Tatiho tabló obsahuje nepřeberné množství komických detailů, které při jednom zhlédnutí nelze všechny postihnout. Ve své době nedoceněné arcidílo - komediální vize na pomezí halucinace a abstrakce - je dnes považováno za nejvýznamnější vizuální inovaci ve filmu 60. let. Film původně natočený na 70 mm byl později rekonstruován a převeden na 35 mm.

Herci a tvůrci 54

Jacques Tati

Monsieur Hulot

Barbara Dennek

Young Tourist

Rita Maiden

Mr. Schultz's Companion

France Rumilly

Woman Selling Eyeglasses

France Delahalle

Shopper in Department Store

Valérie Camille

Mr. Lacs's Secretary

Režie:

Jacques Tati

Scénář:

Jacques TatiArt BuchwaldJacques Lagrange

Hudba:

Francis LemarqueJames Campbell

Komentáře k filmu Playtime 7

Chrustyn

44 045 bodů 1. 5. 2012

Hodně zvláštní snímek, který je obtížné sledovat a vnímat vše co se v něm děje. Nejzajímavější nakonec zůstává neobvyklá výprava.

lamps

15 327 bodů 31. 1. 2017

6.5

Film, ve kterém se všechno děje strašně rychle a chaoticky, ale zároveň se neděje nic - stejně jako v moderní odosobněné době, o níž satiricky vypovídá. Že je práce se zvukovou perspektivou úžasná (jako že je) a že každá formální volba přesně odpovídá Tatiho symbolickým záměrům, to zkrátka ještě nedělá film megazábavným a inspirativním kultem. Několik nápadů je opravdu skvělých a v restaurační scéně určitě převládají pozitiva, ale nemohu se zbavit pocitu, že je to neúměrně protahované a že při natáčení nočního života mého a mých přátel by mizanscéna nabízela mnohem větší a početnější skvosty k zasmání, a to vyloženě ve všech jejích plánech..

filmfanouch6

12 654 bodů 29. 6. 2021

1967, Francie. Scénář, režie a hlavní role Jacques Tati, točeno na 70 mm film, velké kulisy postavené čistě pro natáčení filmu a obrovský propadák, který svého tvůrce zadlužil na několik let. Tatiho komedie Playtime to v době svého vzniku neměla jednoduché a to do jisté míry i díky tomu, že nejde o vyloženě vděčnou komedii. I proto, že si z ní divák vlastně může odnést cokoliv kvůli sázení na diváckou interpretaci. Playtime má velice půvabný vizuál a přitom z vizuálu též těží jeho humor. V Playtime se též bere skutečný důraz na zvuk a jedná se o jeden z těch filmů, kde zvuk sehrává skutečně výraznou roli. Především i proto, že právě z něj též těží humor filmu. V mnoha momentech připomínají jisté momenty grotesky a to i díky tomu, že je zde dialogů velmi málo. Zároveň je zde skutečně mnoha komických detail, dohromady vše poté vytváří takový nezvyklý komediální zážitek. Ony velké kulisy futuristické Paříže představují velmi výrazné prostředí. Playtime je ovšem především satirou na stereotypní život ve společnosti. Kromě vizuálního zpracování a v mnoha momentech groteskní atmosféry tak film obsahuje právě i tyhle lehké komentáře ke společnosti, která se točí jako kolovrátek a mnoha momentů kromě humoru může nabídnout i hloubavé zamyšlení. I proto Playtime není vyloženě vděčnou komedií. Jednotlivé scény mají ten správný rytmus, některé jsou funkční více, některé méně a mohli technicky skončit na podlaze střižny. Ten film v podstatě nemá klasický děj. Je složen z jednotlivých sekvencí odehrávajících se v oné futuristické Paříži a dvou lidí, kteří se navzájem pořád dokola potkávají. Důraz se tak bere především právě na ono futuristické prostředí, které v sobě má trochu humoru, trochu toho satirického rýpnutí a především skutečně atraktivní výpravu. I absence děje je tak trochu potencionální překážkou pro diváka a to i především kvůli udržení divácké pozornosti. Přitom všem se vlastně dá velmi polemizovat nad tím, zda Playtime je či není komedií. Komedií rozhodně je, přesto prostě není pro každého. I kvůli tomu, že kvůli těm všem detailům dost možná potřebuje více zhlédnutí. Jde o umělecký film ve všech významech toho slova a je jen na divákovi jak se s tímto faktem popasuje. Některé scény jsou chvílemi skutečně moc zdlouhavé a prospělo by jim zkrácení. Není to ani vděčný film a divák si ho velmi pravděpodobně užije jen čistě dle svého aktuálního rozpoložení a nálady u filmu přemýšlet/zapnout mozek. Je to rozhodně obdivuhodná záležitost, k ryzímu obdivu ovšem bude mít nejspíš spoustu diváků daleko......