451 stupňů Fahrenheita je teplota při níž vzplane papír. Příběh je temnou vizí budoucnosti, kde nejsou hasiči vybavení vodními stříkačkami ale požárníci s plamenomety, kteří ničí poslední svědectví svobodného myšlení. Knihy. A mezi nimi je jeden, který začne nad smyslem všeho pochybovat. Nízkorozpočtový snímek s vizuální futuristickou vizí budoucnosti, jak jen to mohlo být po technické stránce možné. Dneska samozřejmě může budit úsměv, ale na 60. léta to bylo to nejlepší, co mohlo pro film za malý peníz vzniknout. Příběh se sociální satirou a ostrou politickou kritikou, není nijak složitý ke správnému uchopení. Obsahuje jisté moralizování a upozornění na totalitní systém. A je jedno jestli se jedná o pouhý jeden stát nebo rovnou o velmoc. Nebezpečí číhá všude. Hrůzu a strach sice snímek nebuduje, ale pro větší představivost nelze jinak než doporučit přímo onu knihu od Raye Bradburyho, podle které byl snímek natočen. Je možné si vůbec takový svět představit? Tento příběh takový pohled nabízí a je to pohled na utlačovanou společnost, která je přísně hlídána, aby se nedostala k něčemu, co jí může uškodit v názorech a vůbec v myšlení. Velice impozantní klasika, která stojí za zhlédnutí.
Teplota, při které začíná hořet papír, mě moc nerozpálila. Chápu, že bych měl přihlédnout i k roku vzniku, ale tenhle orwellovsky laděný snímek měl na můj vkus prostě moc slabších pasáží (knížka asi taky nebude kdovíjaký zázrak, pokud ji film tak věrně kopíruje). 5.5/10
Nevím co knižní předloha, ale tohle mě vůbec nezaujalo. Ale rozhodně nesvaluji vinu na Truffauta, který kromě režie obstaral i scénář, protože slabé místo filmu a zřejmě i knihy tkví v samotném příběhu. Ten totiž mapuje totalitní společnost velmi okrajově a nerozhodně, nedokáže přenést atmosféru doby na diváka a v tomto ohledu ani jeho stáří snímku nijak moc nepřidává. Zdaleka nejdramatičtější scénou je tak na ploše 105 minut závěrečné pálení knih, které v sobě skrývá nejvíce toho zlého a tajemného, co bylo jinak v průběhu filmu jen mdle a chladně načrtnuto. Z mého prvního setkání s Truffautem tak odcházím ve velkých rozpacích- uvidím po druhém zhlédnutí, které tyhle typy filmů většinou potřebují jako sůl.
1984 je podle mne silnejsi predloha, ale Truffaut se s tim popral dobre. Ve velice jednoduche vyprave znazornil chladnou budoucnost. Bradbury spolu s nim vic nez jen trefil dopad tv a pod. na mezilidske vztahy. Opet se dostaneme k delsim zaberum, opet je z toho citit nadeje laska k cloveku a chut byt divakovi pritelem. Klasik natocil lepsi filmy, asi i sobe blizsi, ale tanhle mu rozhone ostudu nedela... 80%
Bohužel mě to i přes svůj silný námět naprosto nudilo... Truffaut to se mnou nemá snadné, uznávám. 451° Fahrenheita je pro mě ale skutečně zcela nevyužitý film.