Režisér Juraj Herz prokázal, že i oslavný životopis komunistické odbojářky, která zahynula v nacistickém koncentračním táboře, lze natočit bez obvyklé uctivé popisnosti. Naopak zvolil expresivní přístup, na diváka útočí emotivním přívalem roztočených obrazů, zvláště stísňujících vězeňských prostorů, v jejichž modelaci uspěl kameraman Viktor Růžička, a zadírající se hudby Michaela Kocába. Příběh je pojednán jako retrospektiva: hrdinka, novinářka Jožka Jabůrková, si na sklonku svých dnů vybavuje důležité okamžiky svého života, dovíme se, jak postupně dospěla ke svému nezlomnému přesvědčení.
Taková Herzova "úlitba komunistickým bohům" - film o smrti komunistické novinářky Jožky Jabůrkové. I když k němu Herz přistoupil poměrně pragmaticky, je z něj zřejmé, že prostředí koncentračního tábora důvěrně poznal, zažil na vlastní kůži. Nejemotivnější scéna žen ve sprchách, kam jdou v obavě ze strašné smrti udušením plynem, a nakonec se ze sprch spustí voda a zavládne všeobecné nadšení, byla "ukradena" Stevenem Spielbergem do Schindlerova seznamu - Herz ovšem neměl prostředky ani chuť se s ním soudit, možná ho to dokonce i potěšilo.