Romantické drama z brooklynské Brighton Beach vypráví příběh Leonarda, který se po neúspěšném pokusu o sebevraždu vrací žít s rodiči, kteří ho mají rádi, ale nerozumějí mu. Záhy poznává dvě ženy: tajemnou a krásnou sousedku Michelle, která, jak brzy zjišťuje, vede boj s vlastními démony minulosti, a milou a starostlivou Sandru, dceru obchodníka, s níž se ho snaží seznámit rodiče. Leonard jejich představě není zpočátku příliš nakloněn, ale posléze Sandřinému kouzlu zvolna podléhá. Situace se však zkomplikuje ve chvíli, kdy ho Michelle požádá o pomoc se svým současným vztahem, který ji ničí. Jak se zdá, Michelle je Leonardem přitahována, ale jeho rodiče se ho současně snaží přimět k vážnému vztahu se Sandrou. Leonard je nucen řešit nelehké dilema - vybrat si mezi instinktivní touhou a láskou, nebo riskovat pád zpět do temnoty, která ho v minulosti málem připravila o život.
Milostný trojúhelník v celé své kráse, složitosti a touhy. Příběh je portrétem vztahů a toho, co lidé dokáží udělat k dosažení lásky či náklonnosti toho druhého. Snímek překvapivě lidsky věrohodný, neboť situace, kdy daného člověka bude někdo milovat, zatímco on miluje někoho, kdo ho nikdy tak milovat nebude, se může stát skutečně všem. Vypadá to zamotaně? V pořádku. Lidské vztahy zamotané skutečně jsou. Atmosférou je snímek krapet na jiných kolejích, než je u romantických příběhů zvykem, neboť tady se o živou zábavnost nijak zvlášť nejedná. Tohle je příběh skutečně životní a tím je daná pro některé diváky jistá nepřitažlivost. Postavy tu dělají a říkají věci, které jsou reálné a přirozené. Svým zpracováním zcela výjimečný film.
Mohl to být tuctový film o milostném trojúhelníku. Ale není. James Grey si totiž nádherně pohrává s atmosférou podzimního NY a tak ta pochmurnost, co z filmu srší, doslova dolehla i na mě. Phoenix je tady úžasný. Velká škoda jestli tohle má být jeden z jeho posledních filmů...