Bylo by to takové normální road movie s tradiční zápletkou a tragickým koncem, kdyby to ovšem nerežíroval PAN REŽISÉR a originální hudbu nehráli PINK FLOYD, tohle album je mimořádně povedené, včetně skvělého blues, které je autorsky téměř k nepoznání. Must see!
Antonioniho styl se mi opravdu líbí. Vždycky věděl jak film udělat dobře. Zvláště u Zabriskie Point se doopravdy vyřádil svým citem pro nadčasovost, kterou bohužel ne každý vidí. Nemá cenu popírat, že snová scéna milování v poušti je nepříliš vkusná, ale s trochou nadhledu se jedná o nejlepší scénu ve filmu, protože zde Antonioni u díváků vyvolal jejich tužby a uvědomnění si sebe samých jako lidí. Z reakce hlavní hrdinky poté co se dověděla, jak skončil její partner je jasné, že pro ně jejich románek neznamenal o nic méně, než pro jiné láska na celý život. Zkrátka a dobře lidské pokolení má mnoho chyb, ale i mnoho krás a vymožeností a těch si máme cenit nejvíce. To považuji za největší poselství Zabriskie Point.
Řekla bych road movie na pozadí neklidné doby. Dějově začíná vážným tématem přes lehký úlet až k smutnému konci. Zajímavé jsou především určité pasáže nekonvenčně a nekomerčně pojaté. Snímek je zajímavý svou netuctovostí a kreativním ztvárněním. Já jsem si film speciálně užila, neboť jsem toto místo měla možnost navštívit.
Jsem rád, že po pozérské tetralogii o odcizení se Antonio vydal zásadně jinam. Zvětšenina a ještě víc Zabriskie Point jsou ideální pro režiséra s jeho sklony k zobrazování jednoduché emoce z tolika úhlů znova a znova, až se omrzí. (Zde se z mnoha úhlů sleduje exploze - mnohem lepší.) Tady našel Antonioniho styl konečně svůj smysl a uplatnění. 4 a 1/2.