Recenze filmu Kes

Komentáře a recenze 3

kunafix

20 062 bodů •17. 7. 2008

10

Kluk, kterej si moc radosti v životě neužil. Vynikající David Bradley by si zasloužil Oscara, protože to, co předvedl, jsem u dětského herce snad ještě neviděl. Sociální drama je to až do morku kostrče a dýchne na vás beznaděj ve formě smrdutého dechu nenávistných učitelů a jiných obyvatel. Od Kena Loache jsem ještě nikdy nic neviděl, ale už teď je mi jasný, že chcu vidět všechno.

liborek_

7 321 bodů •19. 4. 2009

10

Od začátku do konce nás Ken Loach nešetří.. Kes je totálně depresivní a bezvýchodný příběh malého chlapce, který vyrůstá v rodině bez otce, kde matka se o něj pořádně nestará a bratr je z grázlů největších. Ani ve škole to není o nic lepší. Šikany se mu dostává také ze strany učitelů, kteří si nedostatek vlastních schopností, osobní problémy, mindráky atp. kompenzují zneužíváním postavení a dáváním najevo své pofiderní moci - vrcholem je fotbalový zápas "Manchester United - Tottenham Hotspur", kterýžto jako scéna filmu by byla neskutečně legrační, kdyby nebyla tak tragická. Pro Billyho Caspera je to bezvýchodná situace - z prostředí dělnické třídy severoanglického Yorkshiru se těžko prchá. Londýn a jeho možnosti jsou příliš daleko... Bez vlastního přičinění se ocitl v začarovaném kruhu, v němž je kritická nouze o jakouli motivaci k slušnému žití, vyhlídky pouze na dřinu, těžký život a neustálé ústrky ze strany okolí. Jeho učitelé pocházejí ze stejného prostředí a podle toho to vypadá - nulové pedagogické schopnosti, zato maximální sadistické choutky a touha ukájet své nejnižší agresivní pudy - to je jejich pokus o únik z tvrdé reality. Billy Casper únik hledá v poštolce Kes, která pro něj představuje naději a svobodu. Jen s ní dokáže na chvíli zapomenout na realitu a být šťastný. Ale jakoby okamžik štěstí v takové špíně a beznaději bylo něco nepatřičného. __ Film je drásavě temný, skoro až dokumentární... Naprostá absence čehokoli, co by vyprávění odlehčilo, veselosti nepřidá, o humoru si divák může nechat zdát. Dokonale propracované charaktery, herecké výkony jsou až neskutečně přesvědčivé, čemuž napomáhá i ten příšerný severoanglický dialekt, kterému bez titulků nerozumí leckterý rodilý mluvčí... Nejsem sám, komu Billy připomněl třináctiletého A. Doinela - i když ve skutečnosti jsou oba příběhy nesrovnatelné, protože oba chlapci pocházejí z diametrálně odlišných poměrů, přesto je mezi nimi něco společného - absence porozumění, lásky, šťastného dětství, dobrých vyhlídek na budoucnost... a místo toho jedna, dvě, tři... čtyři stovky ran... Strašné je, že tento film vlastně nezestárnul...

Více