Není překvapením, že se dvojice Spencer a Hill opět objevili ve spaghetti westernu, neb doposavad v podstatě spolu nic jiného netočili. Avšak jedná se o snímek, který se v jejich společné kariéře stal absolutním milníkem. Opustili drsnou vážnost žánru a poprvé dějovou etudu pojali více komediálně. Šablonu příběhu v dalších svých dílech zopakovali nesčíslněkrát. Celou dějovou etudu začíná svou přítomností Terence Hill, který svým putováním potká Buda Spencera, který z něj není nijak nadšený. Ani není nic divného, že oba ztvárňují lumpy a když se jejich osud spojí, nikde nezůstane nit suchá. Jejich nenasytnost, co se týče jídla, ani nemluvě. Jen si vzpomeňme, kolik jejich pozdějších společných snímků toto používá. Zajímavostí také je, že se tu také používá krapet oklikou námět snímku ´Sedm statečných´ (1960). Ano, je to ochrana osady, v tomto případě, věřících osadníků před bandity. Onen komediální nádech je však přece jen ještě mírnější, avšak vše podstatné již udává. Vizuálně pojatá naivita Hillovi postavy s pro něj typickým dětským úsměvem, který dokáže střílet kolem sebe a vždy se zásahem, aniž by se oním směrem podíval a všude kde se objeví vyprovokovává spory a naopak omšelá drsnost postavy Spencerovi, který je vždy jako skála a ve rvačkách naprosto nepřemožitelný. Ono jeho pověstné kladivo, které bylo údajně nápadem Hilla, již tady uvidíme mnohokrát a už se toho nikdy nezbavil. Diváci si ho bez toho prostě již nedokázali představit. Že by se vyloženě jednalo o filmovou pecku se říci zrovna nedá, ale i tak se snímek stal vyhledávanou klasikou. Děj je podán stylově, sem tam divácký úsměv vykouzlí a Spencer s Hillem vytvářejí neodolatelné charisma. Závěrečný pěstní souboj byl údajně ve své době největší od uvedení westernového snímku ´McLintock´ (1963) No, to nechť už posoudí samotní diváci. Buď jak buď, snímek se stal nestárnoucím. I dnes osloví a dokáže přivodit výborný divácký zážitek.
Klasická komedie tohoto jedinečného páru. Skoro všechny filmy jsou na jedno brdo, ale účel splní. Pobavit. Nemá smysl sjíždět Spencerovky jednu za hruhou, ale občas se na jeden film podívat rozhodně neublíží. 60% pro tento film je podle mě tak akorát.
Westernová taškařice jakž takž fungující díky chemii mezi Hillem a Spencerem. Špagéťáky máme spojeny s revizionistickým subžánrem westernů, které jsou násilné a demýtizující. To však nejspíš neplatí pro italské westerny s tímto hereckým duem. Celé je to velmi rozvolněné, lehké a když už se to semele, tak všichni odhodí zbraně a začnou o sebe rozbíjet židle a stoly. Hlavní záporák, major snažící se vyhnat farmáře z jejich země, by mohl být zastřelen ve třetině filmu, ale to by se nehodilo. V závěru, když jsou jeho muži přemoženy, tak je mu navrhnuto, aby radši odjel do Nebrasky a on tak laskavě učiní. Konec dobrý, všechno dobré. Sračka. Osobně si ani neužívám ty jejich vyumělkované pranice trvající několik minut, což je problém, protože je to jejich trademark a tudíž to bývá hojně užito. Rovněž vidím problém ve slabém příběhu, tedy i slabém dramatu i v tom, že smysl celého filmu je bavit diváka tím, jak si postavy vyměňují hlášky a jak tlustej Buddy vypíná nepřátele na facku (-akorát že vůbec). Barboniho o dva roky mladší Man of the East mě bavil více - i když je to taky taková pohádka. Oba filmy však obsahují krásné hudební téma - to, které vyhrává zde, si Tarantino vypůjčil do svého Djanga (...stejně jako si vypůjčil hudební motiv z Corbucciho Djanga). Sequel They Still Call me Trinity je prakticky tím stejným, ale už bez kvalit, které to u mě u originálu vytáhly na ty 2/5.
Jojóóó, to byly tenkrát časy. Terence a Bud na vrcholu sil. Perfektní hlášky, rvačky, střelba a kupa srandy. Enzo Barboni tyhle filmy zkrátka uměl a z ústřední dvojice a chemie mezi nimi vytěžil maximum.
dobrý hlášky: Trinity: Spáchali zločin. Řekli o mámě, že je stará kurva. Bambino: Vždyť je to pravda!! Trinity: Tak stará ještě neni.
"Posílá vás sám Pán." - "Ve skutečnosti jsme jeli kolem." Spencer a Hill jako dva padouši, dva bráchové - synové stejné matky. "Porušil zákon." - "Ne?" - "Řekli, že jsem syn starý ku*vy." - "Tak to je vážný." Věřím jim snad každé slovo i to že se tak nesnáší, až se vlastně mají rádi. Film má svou dynamiku, skvělé dialógy a promakané bitky, silný příběh. "Hele 200 dolaru!"- "Napadlo tě prasknout vlastního bratra?" - "To je urážka, to bych nikdy neudělal... za pitomých 200 dolaru." Nádherná je i píseň Annibale E I Cantori Moderni - Trinity, která celý film provází. Tento film nemá chybu a podle mne nejlepší film westernového žánru. "Něco dělej!" - "Kde mám vzít čas? Nemám ho i když nic nedělám." Už jsem to viděl snad desetkrát a pustím si to zase, mám pro tento film slabost. Jednoznačně plný počet, protože je to jeden z mých oblíbených filmů.
Když se řekne Bud Spencer a Terence Hill, tak se mi jako první jejich film vybaví - Pravá a levá ruka ďábla. Ano tihle dva měli spoustu skvělých filmů, ale tenhle jim podle mě vládné. Moc se tu sice nestříli, ale jsou tu nezapomenutelné hlášky, skvěla chemie mezi ustredním duem a hlavně jejich ironické fackovaní, které nikdy nesmi chybět. Já filmy těhle dvou miloval jako malý a milujuje i teď, a i když to jsou svým způsobem jednoduché filmy, tak jsou neskutečně zábavnvé i po letech 90%. A jo počkat taky je tu skvěla titulní písnička takže 95%.