Být šéfem velkého hollywoodského studia může znít jako splněný sen. Ten se ovšem v nekompromisním světě filmového průmyslu plného osvědčených vzorců i ziskuchtivých producentů může snadno proměnit v noční můru. V seriálu plném humoru i stresu se to bude snažit ukázat komediální Studio (The Studio), které bude napěchované filmovými hvězdami a minimálně jednou režijní legendou.
Režisér, scenárista a producent Judd Apatow byl vůdčí osobností mainstreamové americké komedie zhruba v prvních patnácti letech nového století. Podílel se na filmových klasikách jako 40 let panic, Superbad, Travička zelená a Kopačky, patřil do scenáristického týmu zeitgeistového seriálu Girls. Byl natolik všudypřítomnou a vlivnou osobností, že se jeho jméno do značné míry stalo synonymem pro přisprostlé komedie se srdíčkem. Poslední dekádu ale rozhodně sňal příslovečný prst z tepu doby a příliš nezasahoval do vývoje trendů. Je tu ještě šance, že se opět stane relevantním?
Wes Anderson si vybudoval útulný koutek v rohu filmového průmyslu. Jeho snímky v kinech většinou končí na nule, jak dokazuje i jeho poslední Asteroid City. Při rozpočtu zhruba 25 milionů a jen skromné reklamě vydělalo dvojnásobek, což tradičně považujeme za výsledek vyrovnávající všechny náklady. To umožňuje rodilému Texasanovi víceméně točit do nekonečna a těšit se ze svého postavení miláčka podstatné části cinefilů. Stvrdil ho i sérií krátkometrážních filmů pro Netflix, jimiž vyplnil druhou půlku roku. Možná jsme tedy čekali, že si dá po obzvlášť hektickém období pauzu. Pletli jsme se.
Provokace Johna Waterse, zvracení u Monty Pythonů, teenagerské čuňačinky či horory plné mučení. Filmová historie pamatuje obrovské množství nechutných a vulgárních snímků, které si však zaslouží naši pozornost.
Jonah Hill, hollywoodská hvězda známá z filmů jako Vlk z Wall Street nebo K zemi hleď!, si v poslední době vysloužil uznání za nápadnou fyzickou proměnu a úbytek na váze. Veřejné aplausy a plácání po zádech jsou ale pro talentovaného herce noční můrou. Prozradil, že z nich mívá panické záchvaty. Své mentální problémy hodlá prozkoumat v dokumentu, který sám natočí.
Máme začátek měsíce a hned si ho otevřeme náloží zajímavých upoutávek, které by z různých důvodů neměly ujít vaší pozornosti. K obědové pauze ideální výplňovka.
Jednou z cest, jak přiblížit generaci mileniálů, je zaměřit se na filmy, které je formovaly a utvářely jejich kolektivní identitu.
Už to máme za pár, za necelé 3 týdny tu máme Ježíška a to znamená jediné - nekonečné vánoční nákupy, fronty a obchody přecpané k prasknutí. Pravda, současná omezením nám to sice trošku komplikují, ale fronty před obchoďákem na košík se mohou vřele počítat taky. Jen to počasí nám moc nepřeje, ale co se dá dělat. Otužování prý napomáhá imunitě, tak nás to možná zocelí.
Léto pomalu končí a američtí distributoři už se ani nesnaží nasazovat nějaké blockbustery. To má za následek dvě věci - trvalkám je o nějaký ten týden prodloužena životnost a zabodovat můžou menší filmy, které by v jiné době kiny nejspíš prošuměly. Přestože se tak žádná vyloženě silná novinka o víkendu do zámořských kin nepodívala, nuda rozhodně v reportu nehrozí.
Dnes večer si v televizi můžete pustit komedii z roku 2011 Šéfové na zabití. Do té doby nepříliš zkušený režisér Seth Gordon soustředil méně známé herce do rolí nespokojených zaměstnanců, kteří se rozhodnou zlikvidovat svoje nadřízené v podání hollywoodských hereckých hvězd. Stojí za to se na komedii podívat. Připomínáme dobovou recenzi. PŮVODNÍ TEXT Z ROKU 2011: Tři kamarádi (každý zaměstnaný jinde) se shodnou na tom, že jejich tři šéfové jsou skutečně nesnesitelní a že jediným řešením situace je jejich násilná smrt.
