Recenze filmu Ratatouille

Komentáře a recenze 60

Brenan88

47 170 bodů •22. 3. 2017

9

Nádherný animovaný snímek a to nemám na mysli jen audiovizuální stránku,protože i samotný příběh má velké kouzlo,které obměkčí každé srdce. Od dua Brad Bird a Jan Pinkava jsem vlastně neočekával nic jiného než luxusní podívanou a jsem rád,že mne opět a znovu nezklamali. Pixar prostě umí!

Chrustyn

43 674 bodů •9. 1. 2008

8

Tak se mi konečně dostal do rukou (pro mě) dlouho očekávaný animák a musím uznat, že jsem z filmu mírně zklamaný. Vizuální stránka filmu je (jak je u Pixaru zvykem) uchvátná a pohled na animovanou Paříž bere dech. I nápad s krysou, která se chce stát kuchařem je zajímavý a film má spousty různých a zábavných nápadů, avšak celek už tak bombastický není a občas se mi stávalo, že jsem se mírně nudil. Ale i tak je to velice dobrá podívaná pro celou rodinu. Bohužel jsem ale od filmu čekal více.

Pete69

32 609 bodů •12. 8. 2017

5

Můj nepříliš oblíbený animák. Myš, která vaří mi přijde jako milovníkovi dobrého jídla prostě nechutné.. vím, že je to anímák, ale prostě mi to vadilo. Film tahá divákovi za všechny citlivé struny, ale je to strašně do očí bijící. s Ratatouillem jsem si prostě nesedl.

xxmartinxx

22 532 bodů •2. 9. 2008

8

S odstupem času dost možná nejlepší pixarovka. Extrémně příjemné animace, hudba i postavy. Mrzí mě, že čistě co do příběhu se vlastně nestane nic zajímavého, kazí to celkový zážitek.

kunafix

20 062 bodů •29. 6. 2008

6

Po animátorské stránce bezchybná práce. Ale nemůžu to nadhodnocovat jenom proto, že je to od Pixaru. Celkově vzato - moc jsem se u toho nenasmál. Nevím, co víc dodat. Asi to, že animáky mě už nebaví tak jak dřív.

hanys_

18 781 bodů •4. 4. 2013

10

Jedna z nejlepších pixarovek. Sice mi to trvalo, než se mi kuchtící myšák dostal pod kůži, ale stálo to za to.

Spooner

15 878 bodů •28. 10. 2007

10

Jako každý rok tak i tento nám hoši z Pixaru udělali radost. Ratatouille je opět trochu jiný a trochu více vzdálený dětem. Ale je opravdu vidět, s jakou láskou byl tento animák dělán (což se o jiných říct nedá) a měl jsem po skončení filmu chuť jít si koupit letenku do Francie, a to ještě větší než po Dobrém ročníku :-). A navíc je tam božská postava kritika Antona Egona, která vážně neměla chybu. Prostě Pixar to opět zvládnul, ale musím se také přiznat, že letošní Divoké vlny se mi líbili ještě o chloupek víc.

filmfanouch6

12 644 bodů •10. 6. 2016

10

Studio Pixar je naprostým právem označováno za jedno z nejlepších animačních studií všech dob jednoduše proto, že si těžko vybavit (krom Walt Disney Animation a Studia Ghibli) jiné studio ze kterého vypadlo tolik animovaných klenotů, které zároveň vždy posouvali laťku o kus dál. První celovečerák studia Pixar Toy Story: Příběh hraček byl přece jen prvním kompletně počítačem vytvořený film a především se časem ukázalo, že byste skutečně těžko našli jiné animační studio, které si dává práci s nejmenšími detaily a především přichází s nevšedními a především překvapivě komplexními ( i když leckdy nepatrnými) tématy. Hledá se Nemo například představilo hrdinku, která trpí Alzheimerem, Úžasňákovi zase nevšedně pojali krizi středního věku a právě Toy Story nebo Auta ukázali, že hračky i auta mohou mít též jako lidé duši. Jedním z nejpamětihodnějších a dost možná skutečně nejlepších animáků tohoto studia je poté právě Ratatouille. V Ratatouille je hluboko zakořeněná česká stopa, protože za původním námětem stojí Jan Pinkava, který se narodil v Československu, ale s rodiči emigroval v dětství emigroval do Anglie, přičemž se o pár let později přestěhoval do USA a právě zde se stal zaměstnancem Pixaru. V roce 1997 poté pro toto studio napsal a zrežíroval naprosto bravurní kraťas Geriho hra a jak už to Pixaru bývá zvykem tak krátkým filmem prověřený tvůrce dostal šanci přijít s nápadem na celovečerák. Pinkava tak v roce 2001 přišel s námětem na Ratatouille, přípravy ale neprobíhali hladce a v roce 2005 Jan Pinkava definitivně projekt opustil a jeho místo zastoupil režisér Brad Bird, který stál za Železným obrem nebo právě pixarovskými Úžasňákovými. Bird krom režie i přepsal scénář a už tehdy bylo utvrzeno, že je Brad Bird dost možná jeden z nejtalentovanějších filmařů tehdejšího Hollywoodu. Ratatouille je poctivě servírovaný hlavní chod, který je skutečně geniálního téměř ve všech svých aspektech od naprosto bravurně zpracované atmosféry Paříže přes další velmi zajímavé a složité téma po naprosto úžasný Francií stylizovaný soundtrack Michaela Giacchina, který dodnes patří mezi nejlepší soundtracky tohoto geniálního hudebního skladatele. Ratatouille je především o tom, že předsudky někdy skutečně nejsou na místě- do krysáka Remyho by těžko někdo řekl, že je z něj dost možná skutečně jeden z nejlepších kuchařů na světě, který by mohl konkurovat Gordonovi Ramseymu, Zdeňku Polreichovi nebo Láďovi Hruškovi a přesto je to Remy krysák co má na vaření talent tak nějak automaticky. Bohužel žije v kolonii krys, která nesouhlasí s jeho názory na to, že by krysy nemuseli jíst jenom odpadky a která jakékoli snahy o to aby se Remy více dozvěděl o světě lidí. Teprve když se Remy dostane do Paříže se pro něj otevřou nové dveře možnosti, když se díky své snaze o spasení očividně zpackané polívky přijde na to, že je tenhle krysák skutečně kulinářským darem z nebes a vzniká díky tomu dohoda se stydlivým a kulinářsky neschopným Linguinim při kterém si Remy může konečně pořádně zavařit a Linguini pomalu získává velmi významnou pověst. Remymu ale ´´ jeho´´ potencionálně slibnou kulinářskou kariéru pořád trochu kazí jeho krysí rodina a ani Linguini se bez překážky v podobě podezřívavého šéfkuchaře Skinnera, který zároveň ví o Linguinim jedno potencionálně šokující odhalení neobejde. I přesto, že jsou dva hlavní hrdinové člověk a krysák je jejich postupně budované přátelství naprosto uvěřitelné i přesto, že tohle není film kde by zvířata uměli komunikovat lidskou řečí. Veškeré konflikty mezi nimi mají ten správný emocionální dosah a z nejméně pravděpodobného přátelství na světě vzniká jednoduše naprosto uvěřitelně vybudované přátelství, které má zásadní vliv na veškeré dění. Ratatouille má na animák nezvyklé téměř 2 hodiny a přesto je tak tempově a dramaturgicky vychytaný, že se tu vlastně vůbec nedá mluvit o nějaké přetaženosti. Ratatouille má spád, díky vizuálnímu zpracování se na něj jednoduše krásně kouká a především je tu opět Pixar za pána animovaných filmů, kdy je například od sebe rozeznatelná každá libovolná krysa (i přesto, že je nutně neznáme všechny jménem). Během jedné scény se navíc stylově dokáže představit celý personál Restaurantu Gusteau a především se tu skutečně bravurně pracuje se svými charaktery. Remy a Linguini jsou opravdu bravurně napsaná dvojice, i zbytek postav ale stojí za zmínku. Postava Colette je takovým příkladem toho jak udělat silnou ženskou postavu i přesto, že v tomhle případě nutně nemusí platit, že to byl záměr samotného Pixaru. Halucinace zesnulého šéfkuchaře Gusteaua je velmi bravurně užitá jako mentor Remyho, Skinner funguje jako reálný záporák, Remyho táta Django též není snadno popsatelná figura, která by se dala jen tak odsoudit na první dobrou, Remyho bratr Emil je postavou, která splňuje v rámci Pixaru další funkčně humornou vedlejší postavu (po vzoru Rexe z Toy Story nebo Bouráka z Aut) a především je tu Anton Ego, jenž ukazuje, že i ten očividně nejtvrdší člověk v sobě má trocha srdce. Pixar se přitom opět nebojí aby v rámci animovaných filmů, které pořád cílí především na mladší diváky šlo hlavnímu hrdinovi skutečně o život, dotkne se palčivějších a závažnějších témat, nebojí se poukázat na fakt, že pro lidi je krysa pořád veliký nepřítel, které zabijí ve velkém (scéna při které Django prezentuje Remymu zabité krysy je vyloženě husinu nahánějící) a především ve finále Ratatouille nenabídne vyložený happy ending. Ne, konec není ve stylu tragédie, přesto ale rozhodně nekončí klasickým happy endem, kde by vše dopadlo ve všech ohledech dobře. A i za toto se musí Ratatouille jednoduše uznávat. Těžko si vybavit jiný film, který by tak moc člověka dohnal k tomu navštívit Paříž a jednoduše ho nasál atmosférou hlavního města Francie. Soundtrack Michaela Giacchina k Ratatouille jednoduše i po letech a čím dál tím větších Giacchinových soundtrackových pecek patří k vrcholu. Celkově je ale Ratatouille jednoduše úžasný film, při kterém Pixar opět přišel s něčím hodně originálním a opět z toho vzniklo něco úžasného. Po animační stránce vypilované do nejmenších detailů, po stránce příběhu naprosto silné a pocitově ve finále poté dvojnásobně. Ratatouille je jednoduše animovaným klenotem, který je právem brán jako jeden z vrcholů Pixaru a už víceméně klasiku. Vařit může každý, ale jen odvážní (v tomhle případě Brad Bird a spol.) vaří skvěle!

Danny F.

11 176 bodů •21. 1. 2018

8.5

Myš jako kuchař? Proč ne? Vkusný animovaný film. Dějově vydařený. Vtipný. Jeden z velice povedených.

JosefTomas

9 986 bodů •15. 1. 2017

8.5

"Vařit může každý, ale jen ten kdo věří, ten vaří skvěle." Pinkava se spojením Birdem, to je prostě samo o sobě už dost na to, aby z toho vzešlo něco dobrého. Navíc to má tak zajímavý příběh, že se to opravdu nemohlo pokazit. (I když pravda, kdo by chtěl jídlo od krys. :D) 100% EDIT: Od posledního zhlednutí jsem malinko zestárnul (někdo by mohl milně doufat, že zmoudřel) a už dvakrát se pokusil uhájit oněch původních 100%. Že to bylo unáhlené, se ukázalo ihned v další repríze a dnešní další repete mi to bohužel potvrdilo. Rozhodně to není kvůli nějaké zásadní chybě, kterou by tvůrci ze studia Pixar udělali. Jen jsem možná přeci malinko zmoudřel, abych si uvědomil následující - snaha hnát se za dokonalostí sebou nese riziko, že i sebelepší dílo nakonec svou precizností zabije tu krásnou nedokonalost, která z ní činí výtvor výjimečný.