Hongkongské kung-fu filmy mají ve své přemíře stále stejnou šablonu, takže originalitu aby divák skutečně pohledal. Ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo, a tak se stane štěstí, že na nějaký námětově odlišný klasický film s bojovým uměním lze občas narazit. Tento je jeden z nich. Co je na něm tak zvláštního? Už ten fakt, že kromě Číňanů tu jsou také Japonci, což znamená jediné. Čínské kung-fu proti japonskému karate. Koprodukce Číny s Japonskem je na 70. léta vůbec pozoruhodným počinem, neboť v této době ještě stále bujela nenávist Číny k Japonsku kvůli okupaci. Každopádně se spolupráce vydařila, čímž vznikl jeden z mála fenomenálních snímků, kde je samozřejmě nejen přehlídka onoho bojového umění, ale má to i vkusně ucelený příběh, což taktéž nebývalo zrovna pravidlem. Jak známo, příběh u kung-fu filmů vždy zapadal spíše do pozadí. Ohledně bojového umění je opět na co koukat. Prezentace mnoha stylů, a to jak se zbraní, tak i beze zbraně, potěší nejednoho fanouška bojových umění. Snímek tímto způsobem neporovnává jen rozdíly v boji mezi oběma zeměmi, ale i jejich odlišnou kulturu. Nejvíce je to poznat na zvycích nejen charakterově, ale hlavně při různých ceremoniích. Trochu humorné přijde třeba společný pobyt u jídelního stolu, kdy Číňané sedí, zatímco Japonci klečí. Vzniká tak nemálo nejrůznějších nedorozumění, což především pro diváky slouží jako motiv právě pro ony očekávané spory a hlavně souboje. Jasně, je to poměrně laciná tvůrčí finta, ale u takového filmu, proč ne. Je v tom skryta i kapka nějakého toho humoru. Důležité je, že jsou souboje choreograficky dobře odvedené, divácky napínavé a patřičně rychlé. Souboje jsou vzácně čestné, což je na tom asi to nejkrásnější. Prezentace toho všeho je tak především pro čest, lásku a rozvoj bojových umění. A to by měl být pravý smysl takovýchto filmů.