Mezi slavnou zpěvačkou Becky del Páramo a její dcerou Rebeccou panuje dlouholeté napětí. Rebecca trpí matčinou popularitou a k její nejistotě a méněcennosti přispívá i to, že populární a zaneprázdněná matka se o ni starala a zajímala jen sporadicky. Když se Becky po 15 letech vrací do vlasti, její dospělá dcera je odhodlána se s problematickým vztahem vypořádat. Mezi ženami však záhy propukne nový konflikt kvůli Manuelovi – bývalému milenci matky a současnému manželovi dcery. Propletené rodinné vztahy brzy fatálně naruší vražda...
Film zosobňuje přechod mezi ranými Almodóvarovými filmy s jejich bláznivou komikou a perverzní sexualitou a pozdějšími citově vypjatými melodramaty. Almodóvar klade důraz především na vyjádření emocí a možná proto dokáže suverénně a vkusně natočit zápletku, jejíž převyprávění by vyznělo neskutečně či banálně. Strhující výkony herců v tenatech tragikomických vztahů podtrhuje hudba Rjúičiho Sakamota. Za povšimnutí stojí vizuální stránka filmu včetně oděvů a doplňků obou hlavních hrdinek, z nichž některé (náušnice, podpatky) hrají v příběhu důležitou roli.(Česká televize)
Vždycky jsem si lámal hlavu, kde se na světě berou takové ty paruky a přilepovací vousy, na kterých jde z dálky poznat, že jsou to paruky a přilepovací vousy. A tenhle film je jejich líheň! A taky líheň transvestitů (Almodóvar je na ně asi nějakej úchylnej), protože i ženy herečky byly většinou tak škaredé, že vypadaly jak převlečenej chlap. A když už trochu připomínají ženu, jsou to ženy od pohledu fridigní, staré můry, fuj. Prostě režisérův vkus pro výběr hereček je nějakej divnej. Jako celej film - a nemyslím to v dobrém smyslu. Artová podívaná pro "náročného" diváka, tak by to určitě někde mohli nazvat. Mě to ale přijde jako nepřirozená dějová fraška (jakési nesmyslné cosi o ničem, propletenec nesympatickejch postav) s nepřirozenými herci a herečkami, jejichž herectví nebylo herectví, ale snaha o herectví. Ježiš ti byli tak strašní. Pak mi tam vadil divnej zvuk, jak kdyby všechny dialogy byly postsynchrony, nebo nevím. Proč se to jmenuje Vysoké podpatky, to mi asi uniklo. Co mi od začátku ale neuniklo, tak právě ty přilepovací vousy a paruky, takže mě to trápilo celej film - kromě toho, že se na základě toho dalo všechno předvídat. Příště si místo Almodóvara raději dám žvýkačku Pedro.
O rok později natočil Almódovar brilantní snímek Vysoké podpatky, který je z další linie mistrovy tvorby, tedy odhalování komplikovaných rodinných vztahů. Snímek řeší pomocí dějových zvratů základní situaci, kdy se matka vyrovnává s tím, že její dcera si vzala za muže jejího bývalého milence. Od Románu pro ženy však tento příběh odlišuje především to, že je objekt jejich zájmu zavražděn. Vysoké podpatky byl prvním Almodóvarovým snímkem, který byl uveden v Československé kinodistribuci.