Feťáci jsou americký film z roku 1987 režírovaný Marekem Kanievskou, který vznikl na základě stejnojmenného románu Breta Eastona Ellise. Snímek sleduje osudy Claye Eastona, studenta vysoké školy, který se vrací domů do Los Angeles na vánoční prázdniny a zjišťuje, že se jeho bývalá přítelkyně Blair a nejlepší přítel Julian namočili do světa drog. Clay, který se snaží najít smysl svého života a uniknout povrchnosti svého bohatého, ale morálně prázdného prostředí, čelí dilematům spojeným s pokusy o záchranu Juliana, jehož závislost na kokainu a dluhy u drogového dealera spirálovitě směřují k tragédii.
Ani si netroufám tvrdit jeslti to bylo míněno vážně nebo to měl být "odvaz" o mladých pro mladé. Mladičký Downey Jr. v rebelských letech ani nemusel moc hrát a zbytek obsazení je jen parta fádních figurek stejně jako příběh.
Všechno, co bylo strašny na 80. létech (a filmech) tady najdeme. Je to hotová přehlídka hár, hadrů, stylu, tanců, hudby osmdesátek. Herci vesměs taky hrůza, kromě Roberta Downeyho, kterej mezi ostatníma jakž takž vyniká. Poselství tohoto filmu je tak okaté, až to bolí - do všech stran stříká, že nemáte brát drogy a jít rač na vysokou, hlavně když jste z kurevsky bohatejch rodin. Celou dobu jsem už jen čekal, až Julian umře (což jsem předvídal, takže jsem se dočkal) a to čekání bylo dost ubíjející. Scénář hroznej, natočený hrozně. Slibnej název Feťáci je naprosto nevyužitej a trapnej.
Miluju feťácké filmy a tenhle byl parádní. Kokain je sice hell of a drug, jenže američani tehdy neznali pervitin. Představte si, že jsem já a další tisíce kluků a holek prožili takový film ještě před dokončením střední s drogou 10x silnější než koko. Takže jako drama pro fetu neznalé dobrý, ale pro mě starýho feťáka je třeba větší ponor do drogové problematiky, tudíž jsem spíše sledoval estetiku osmdesátek a herecké výkony.