Tragikomický příběh stařenky Tusji, která ve svém pokročilém věku zůstane bez opory svých nejbližších. Poté, co odkáže dům vnukům, je odvezena k sestře Anně, kde však najde azyl jen do chvíle, než si Anna zlomí krček. Problémy s nalezením nového domova se bezprizorné Tusji vracejí. Ve výstižných zkratkách sledujeme portréty jejích příbuzných, z nichž jeden je povaleč a opilec, druhý bezohledný zbohatlík. Jistou naději slibuje neteř Líza, která pracuje v Moskvě jako úspěšná novinářka, ale i pro ni by stařenka byla zátěží. Tusja se nastěhuje k vnukovi, kterého poznamenala válka v Čečensku a sám je v nesnázích. Jeho dcera Olja ztratila při výbuchu řeč. Ještě než hrdinka odejde do mrazivé noci, uskuteční zázrak, který celé vyprávění z posttotalitního Ruska posouvá k žánru pohádky. Režisérka filmu nezastírá, že film natočila z potřeby osobního pokání. [44. MFFKV 2009]
Dost nepříjemně rusky depresivní a ponurý film. Stará bábuška by se pro všechny rozdala, je skromná, do nikoho se nesere a sama o sebe se postará. Její nevděčné děti a vnoučata o ní však nestojí a chtějí se jí za každou cenu zbavit. Dokonce se modlí k Bohu, aby si ji už konečně vzal k sobě. Až mi někdo bude tvrdit, že bych měl mít rodinu, protože se o mě bude mít kdo postarat na stará kolena, tak ho zaprvé pošlu do prdele a zadruhé ho odkážu na tento film. Když jsou vaši potomci nevděční a sebestřední parchanti, starají se jen o svou kariéru a nedokážou se s respektem chovat ke svým předkům, tak je nakonec asi lepší rodinu nemít a vyhnout se zklamání. Do toho ty ruské reálie, chudoba, válka v Čečensku a vzpomínky na Velkou válku. Nevím, zda se na takový a podobné filmy někdy podívám znovu.