Články o Vetřelci

V hlubokém vesmíru, kde váš jekot nikdo neslyší, od roku 1979 vyčnívá monstrum s vysouvací čelistí a těmi nejhrůznějšími rozmnožovacími praktikami přejatými z animální říše i sexuálních, falických a dalších alegorií. Vetřelec (Alien) nakladl do lidské oběti první parazitický zárodek v hororové sci-fi Ridleyho Scotta a vytvořil filmový milník, který sytě poznačilo hned první fantastické pokračování Vetřelci (Aliens) v režii Jamese Camerona. Úvodní film, v němž zabijácký organismus z neznámé planety na obchodní kosmické lodi likviduje bezbrannou posádku, přitom v postprodukci vyřadil také jednu šokující a pro dějový kontext zásadní scénu. Kdyby v něm zůstala, celý koncept následného snímku by se povážlivě rozviklal.

Premiéra Vetřelce: Země (Alien: Earth) je ještě daleko, atmosférických teaserů ale není nikdy dost. První přílet jednoho z nejlepších filmových monster na naší planetu má stylovou atmosféru.

Pro skalní fanoušky série to byl comeback, jaký si už léta přáli. Pro Vetřelce se pak jednalo o návrat na komerční vrchol. Režisér Fede Alvarez vrátil ve snímku Vetřelec: Romulus (Alien: Romulus) kultovní sci-fi látku zpátky ke kořenům a zajistil divákům hutné sci-fi hody, u nichž nevydají ani hlásku. Po dlouhých měsících čekání dnes brutální nářez konečně přistál na Disney+. Režisér navíc poslal snímek na domácí nosiče i do digitálního světa s razantní úpravou.

Proč vlastně na jediném receptu šetřit, když se alespoň jednou osvědčí? Kinematografií dnes hýbou letité filmové franšízy, jež v mnoha případech startovaly takzvaně od píky, po americku lze patrioticky říct s velkým snem a skromným zázemím podněcovanou kreativitou. Vezměte si Star Wars, jež George Lucas roku 1977 málem nedokončil a zadlužil se tak, že mu hrozil osud mrakodrapových skokanů po krachu newyorské burzy. Nová naděje ale obrovsky uspěla a následný úder Impéria stál třikrát tolik – nemluvě o moderních Disneyho článcích, jež i se započtením inflace své rozpočty trvale znásobují. Tento text vám představí několik zásadních filmových pokračování, jejichž rozpočty závratně vylétly buď nárazově oproti přímému předchůdci, nebo i postupně v průběhu let v rámci dlouhodobé série.

Šestaosmdesátiletý režisér Ridley Scott nepatří k těm přehnaně skromným umělcům, kteří nikdy přímo nevyzdvihnou vlastní dílo. Když se jej optali na čtveřici nejlepších filmů historie, zařadil mezi ně i svého Blade Runnera z roku 1982. A vysoké mínění má také o prvním Vetřelci (Alien), z něhož spolu s designérem H. R. Gigerem vykouzlil přelomovou kapitolu filmové science fiction. Hůře se to má s pozdějším prequelem Prometheus z roku 2012, s nímž se Scott vrátil v čase a prozkoumával počátky dokonalých vesmírných zabijáků. Finanční hit publikum rozdělil a sám režisér po letech přiznává, že on i jeho tým „byli dost mimo.“

Natočit film je pořádná řehole. I když hlavní slovo má mít režisér, zvlášť u studiových produkcí se názory střetávají, představy se vyvíjí a původně dosazení členové štábu či obsazení z různých důvodů nemohou na projektu pokračovat. A tak se nadstavbové miliony dolarů občas musí vrhnout do přetáčení už pořízeného materiálu, což je v Hollywoodu naprosto běžnou praxí s různícími se kvalitativními efekty. Kuloáry nedávno pročísly zvěsti o masivních dotáčkách Baleríny ze světa Johna Wicka, jejichž drastičnost vůči přínosu režiséra Lena Wisemana sice zákulisní zdroje posléze mírnily, ale o zajetých praktikách věčně nespokojených studií říkají své. Pojďme si nastínit stručnou historii významných filmových přetáček, v angličtině nazývaných reshoots, které za pět minut dvanáct proměnily slavné filmy a občas i kulturu jako takovou.

To jsou věci. Režisér letního hitu Vetřelec: Romulus (Alien: Romulus) Fede Alvarez ještě nedávno tvrdil, že se nehodlá zaprodat okamžitému sequelu a minimálně dva roky chce počkat na to, jak jeho příspěvek do vetřelčí ságy, dějově vklíněný mezi jedničku a dvojku, s publikem zarezonuje. Studio 20th Century Studios ale po 350milionových tržbách tolik trpělivosti nenajde a producent Steve Asbell v rozhovoru pro The Hollywood Reporter čerstvě vyzradil, že přípravy na přímé pokračování pod dohledem Alvareze a za účasti hereckých tahounů Cailee Spaeny a Davida Jonssona jsou na spadnutí.

Nejnovější celovečerní příspěvek filmové ságy Vetřelec s podtitulem Romulus (Alien: Romulus) má za sebou úspěšnou pouť světovými kiny, z níž si odnáší 350 milionů dolarů. Jako nejvýdělečnější hororový snímek roku tedy míří na domácí nosiče, kam počátkem prosince doputuje nejen v dnešních obvyklejších formátech jako Blu-ray a DVD. Příběh dezertérské mladé skupiny z těžařské planety Vetřelců (1986), která při krádeži hibernačních kapslí na osamělém vesmírném plavidle narazí na pozůstatky lidských experimentů na xenomorphovi z původního Vetřelce (1979), si v obývácích budou moci velcí nadšenci minimálně v zahraničí pustit také na staré dobré VHS.

Když tehdy třicetiletá Sigourney Weaver před pětačtyřiceti lety zametla se zabijákem z kosmu v prvním Vetřelci, před očima vyděšeného i oslněného publika se rodil nový typ filmové akční hrdinky. Eroticky podbarvený souboj s xenomorfem učinil z prominentní newyorské rodačky esenciální protagonistku hororové science fiction i sexuální symbol – zdánlivě obyčejnou ženu, jejíž intelektuální i instinktivní dominance v maskulinním a korporátním nepřátelském prostředí označila milník ve vývoji feminity na stříbrných plátnech. A to platí dodnes, přestože v intenzivně dojeném žánru dosud nepřekonanou Ellen Ripley herečka dávno vybalancovala rozmanitými rolemi v dalších sci-fi franšízách či nenápadnějších, svěže komediálních i tematicky hodnotnějších dílech.

Až natočíte tři ze čtyř nejúspěšnějších filmů všech dob, můžete mu radit. Režisér James Cameron se začal drápat do pozice kasovního velikána kinematografie před čtyřiceti lety s prvním Terminátorem. Dnes sice věnuje spoustu času Avatarovi, ale franšíza o souboji lidstva s umělou inteligencí Skynet jej pořád kreativně zaměstnává. Krátce po premiéře netflixovského anime Terminator Zero a nedlouho po slibování nového filmového projektu Železný Jim pro Empire vysvětluje, že tradiční ikonografie se musí obměnit, pokud svět definovaný hrdinkou Sarah Connor (Linda Hamilton) a zabijáckým i ochranářským strojem v podání Arnolda Schwarzeneggera hodlá obstát ve zkoušce nových diváckých generací.