Jedna z nejznámějších komedii s legendárním Pierrem Richardem, která mě však prakticky vůbec nezaujala ani nerozesmála. Raději mám jiné francouzské legendy.
Celý film na mě působil velmi ztísněným dojmem, čemuž nepomohla zejména neskutečně chladná a odpudivá postava generálního ředitele. Malý chlapec byl také děsivý a zvláštní scénář nedovolil Pierru Richardovi rozbalit svůj komediální talent. Za mě je to jeden z nejhorších filmů s ním.. nebaví mě.
Za závojem komedie se skrývá vpodstatě vážné až smutné téma a Francis Veber s Pierrem Richardem je dovedli k úžasné podobě. Dokázali trefně vystihnout rozdíl mezi světem skutečně bohatých lidí a tím zbytkem a především jejich vzájemné chování. Bohatí nás mají za hračky a my bohaté za všemocné nadlidi, kteří si s námi mohou dělat cokoli. Záleží už na jednotlivcích, jestli se tomu podvolí a nechají vyhrát ješitnost boháčů, nebo se vzepřou a nechají zvítězit vlastní hrdost. Pierre Richard hraje skvělým způsobem právě toho druhého - dostane se sice do pozice hračky, ale nehodlá se s tím smířit. Skvělých scén je hodně, těžko něco vyzdvihnout, ale pro tu hlavní myšlenku je příznačný např. kontrast scén, kde si Richard tropí žerty z indiána v obchodě a kde se s ním znovu setkává, ovšem již oblečený jako kovboj, coby hračka syna generálního... Výborný film ze skvělého období pro francouzskou komedii.
Pierre Richard hraje výborně jako vždy. Ale když ten film člověk vidí opakovaně, uvědomí si, že je to vlastně velice vážné téma. Žádná bezduchá komedie! V podstatě je to sociální drama. Divák se sice zasměje, ale trochu ho i mrazí. Když se nad tím zamyslí, musí nutně přijít k tomu, že vlastně k něčemu podobnému spějeme i my. Takže film je pořád aktuální. A myslím si, že je to jeden z nejzávažnějších filmů Pierra Richarda.
Skvělý nápad na flm. V moderním pojetí je to příběh Veruky Saltiniové z Továrny na čokoládu. Nejlepší scéna z filmu je kupování domu pro malého fracka. Samozřejmě procenta odpovídají téměř 40 let starému filmu, který jsem taky viděl před x lety a vybavuji si ho matně.
Za mě obsahově nejhodnotnější film, jaký jsem s Richardem zatím viděl. Dokonce si troufám tvrdit, že s relativně drobnými úpravami a jiným koncem, by to mohlo být i solidní drama. Škoda, že to tvůrci nedotáhli dokonce a nešli ostřeji do toho, proč se kluk chová jako takový spratek. Místo toho se sklouzlo do nepříliš věrohodného přátelství a tomu odpovídajícímu patetickému konci. Přesto byly první dvě třetiny velmi dobré. Ve skutečnosti tu roli nemusel hrát Richard, ale tvůrci se tak nejspíš rozhodli právě proto, že je celý ten koncept sice absurdní, ale přesto je takto dotažený do extrému spíš mrazivý,než zábavný. Přítomnost Richarda je tak vlastně jediný důvod, proč tento film považovat za komedii. Jeho Francois je vlastně normální člověk, zahnaný do kouta a balancující na hraně mezi důstojností a možností mít práci. Zrovna tento film by si zasloužil pořádný remake (tu americkou hrůzu z osmdesátých let nepočítám).