New York 1871. Lepší společnost té doby vytvořila "svět s takovou rovnováhou, že jeho harmonii mohlo zničit pouhé zašeptání". Společenská smetánka se řídila pevnými (byť nepsanými a nikdy nevyslovenými) pravidly a rituály, které přísněji než zákon určovaly, co je "vhodné" a co ne. V tomto prostředí se pohybuje mladý právník Newland Archer a jeho snoubenka May Wellandová, mladinké nevinné stvoření, které je dokonalým produktem své třídy. Newland i May ctí konvence a tradice, jejich manželství je vhodné a žádoucí, jejich budoucnost daná. Do svatebních příprav však jako blesk z čistého nebe vstupuje rušivý prvek. Z Evropy přijíždí hraběnka Olšenská, krásná přitažlivá žena, společensky málo přijatelná, ale nespoutaná konvencemi a nabízející okouzlenému Newlandovi tušení jiného, svobodnějšího světa. Vášnivá (byť platonická) láska těchto dvou lidí však nemůže dojít naplnění, aniž by její protagonisté zničili vše, co je jejich společnosti svaté.
Scorsese je mistrný vypravěč, ale v tomto snímku si vybral látku, která mě příliš nenadchla a i přes výborné herce a znamenitou výpravu, jsem se docela nudil.
Tohle bych od Scorseseho tak úplně nečekal, ale zhostil se s toho s naprostou parádou. Vyzdvihuju tu dobovou přesnost a smysl pro detail - rozežranost nejen v jídle, ale i v ostatním vybavení, např. porcelán, obrazy, nábytek, hadry... No prostě přesně ten styl typickej pro zbohatlickou smetánku. Různá sídla, místnosti, divadla, zahrady, to vše je vybrané tak perfektně, aby se to do filmu co nejlíp hodilo. Jedinej problém vidím v samotném ději, kterej je dost pomalej a nic moc závažného se tam vlastně neděje a člověk nabyde dojmu, že to byli hrozní puritáni a pakoši a žít bohatej v takové době, to rač budu chudej v dnešní době. Prostě a jednoduše - výsledek je takovej, že tou pomalostí se z toho stává tak trochu nuda a přijde mi to pak zdlouhavé. A taky je tam dost jmen, která si člověk musí zapamatovat. Po herecké stránce tomu není co vytknout.
Formálně precizní, avšak obsahově trestuhodně plytké a nezáživné. Lewis a Pfeiffer jsou sice hodně cítit, stejně jako mistři Scorsese a Bernstein, ale pro jistou emocionální chladnost a přemrštěnou stopáž bohužel nemohu na film nahlížet i jinak než jako na vzdělávací náhled do života společenské smetánky 18. století. A nic na tom nezmění ani fakt, že se jedná o náhled velmi uvěřitelný a vizuálně působivý. Tuhle romanci by prostě nemohl zachránit ani sebelepší režisér.