Nepříliš zajímavý film. Jednoduché postavy skotačí po New Yorku a občas divákovi zazpívají a zatančí. Obsahově je to však celé bezpředmětné a hudební čísla fakt nejsou okouzlující. Zdaleka to není tak kvalitní jako Kellyho a Donenovo o tři roky mladší Zpívání v Dešti. ___Vlastně se mi líbily jen dva momenty: Ten, kdy se ti tři šašci vylodí a komicky provolávají slávu New Yorku. Dále pak hudební číslo v muzeu - nikoli však toliko kvůli krásné Ann Miller, nýbrž pro obsah textu písně její postavy, antropoložky, která pěje ódy na primitivního muže a načež si všichni ti Hollywoodští bělásci začnou oblékat Indiánské čelenky a tlouci do bubnů, což by dnes již bylo odstřeleno jako necitlivá kulturní apropriace nebo pokrytecký výsměch jiným kulturám. Metaironika mého formátu to však právě pro tyto důvody velmi rozesmálo a považuji tuto pasáž za nejpozoruhodnější moment filmu, který je jinak poměrně debilní a nezáživný.
Jsem zklamaný. Jedna výrazná melodie, tři chlápci v námořnickém, ale jinak nezajímavé charaktery, ke kterým nejde přilnout, přičemž jedině pak by mě ty eskapády začaly zajímat. Technicolorový drajv to sice táhne k jistá zábavnosti, ale stržený jsem nebyl.