Frankie Wilde (Paul Kaye) je DJský bůh, který na Ibize hraje již 11. rokem s nepřeberným množstvím fanoušků, drog, sexu, alkoholu a skandálů. Lidé ho milují, média nenávidí. Jenže organismus namůže snést takový nápor, tak se stane, že Frankie ohluchne, také kvůli vrozené vadě. Tím skončí jeho účinkování na taneční scéně. Manželka ho opustí, jediným východiskem je, brát co nejvíce drog. Jenže Frankie se nevzdává a pere se s osudem. Nakonec si najde způsob, jak vytvářet hudbu i jako úplně hluchý. Hraje své staré sety a vrhne se zase do práce. Film je pseudodokument o Frankieho životě obsahující výpovědi slavných dýdžejů, kteří ho znali. (BUD-SFIS)
Něco takovýho jste ještě neslyšeli. Teda neviděli. Kokainová kočička nebo co to bylo, neměla chybu. Paul Kaye jako permanentně chlastající nebo sjetej šílenec neměl hcybu, ani chybu! Místama to bylo natočený dost vážně, ale kolikrát sem se musel fakt dost zachlámat. A nezapomenutelná je hláška, jak sděluje svýmu kámošovi, že 3 roky šukal jeho babu, ale jenom do prdele, protože sou kámoši, chch. A plno takovejch věcí, fakt dobrej film. Fakt. A pěkně mě zmátla ta informace o tom, že to je podle skutečné události.
Nemá to chybu. Ze začátku se díváte na film, který byste jinak odsoudili: Magor, který droguje jak o duši, chlastá, spí kde s kým a je sprostý jak dlaždič.. ale postupem času se z filmu stává něco víc. Vžijete se do onoho DJ, je Vám ho líto. Myslíte si, že tím, že ztratil sluch, ztratí úplně vše. Upadne sám v pokoji víc a víc do drog, ale je "návrat" do světa je tak... to se nedá popsat. Dělá vše pro to, aby zase žil svou láskou - hudbou a to se mu, i jako neslyšícímu, neuvěřitelně daří. Člověk, co se nevzdá a i přes handicap si jde za svým ... za hudbou, kterou žije ... 5*