Recenze filmu Šepoty a výkřiky

Komentáře a recenze 7

Pete69

33 033 bodů •24. 3. 2024

7

Bergman a jeho osobité dílo.. to je kapitola sama pro sebe. Zde servíruje chladný příběh sester, příběh života i smrti, chladných boháčů.. Krásně rozebírá povahy jednotlivých postav, ukazuje krutou smrt bez léků, které utrpení mírní. Krásně záběry na obličeje hlavních představitelů umožnují lépe vnímat každé slovo.. Zajímavé..

Sheldon

16 079 bodů •9. 12. 2015

10

Šepoty a výkřiky jsou mistrovské dílo, které je žánrově zcela nezařaditelné. Děj by se dal shrnout jednou holou větou, ale pro Bergmana s Nykvistem byl film vždy vizuálním médiem. Tento film se odehrává především obrazy, které jsou výtvarně působivé, ale nikoliv akademicky chladné. Psychologické, takřka hororové, sekvence ani po uplynulých desetiletích od jejich vzniku neztrácejí na svém šokujícím efektu a přestože se Bergman zapřísáhl, že během natáčení zažili všichni spoustu legrace, pak divák společně s postavami prochází skutečným očistcem.

lamps

15 327 bodů •19. 4. 2016

7.5

Jednoduchá myšlenka v enormně účinném a palčivém podání, jak to uměl opravdu jen Bergman. Retrospektivní forma umocňuje psychologický náčrt postav a brilantní herečky skoro nepotřebují mluvit, aby nám sdělily výchozí myšlenky nebo symbolickou hodnotu scény. Vzhledem k dopředu odhadnutelné pointě, o níž vypovídá v podstatě celý film, nelze řadit Šepoty a výkřiky na vrchol režisérovy obsáhlé tvorby, ale v neomezeném vyjadřovacím světě kinematografie si stále zaslouží své výsadní a důležité postavení..

Jana Květoňová

7 213 bodů •28. 6. 2018

7.5

Film mě určitě zaujal, především svou výtvarnou stránkou. Umírání Agnes je neskutečně reálné, až z toho divákovi není právě dobře, soudě podle sebe. Ale je zde hodně neobjasněného. Tak to má asi u artových filmů být. Režisér se soustředil jen na ten akt umírání. A na nesobeckou služebnou Annu, která je lepší než obě hrdinčiny sestry. Ale přece jenom by se daly některé věci dotáhnout (např. jak se poznala Marie s lékařem, kterého oslovuje Davide) a pak jsem si říkala, jak lékař přišel k lůžku umírající, která trpěla velkými bolestmi (o rakovině nepadlo ani slovo, ale dalo se to předpokládat), že i když šlo o konec 19. století, jistě už nějaké utišující injekce byly. On jí jen změřil puls a odešel. Trochu divný přístup od člověka, který má pomáhat.

Lomikar

102 bodů •7. 11. 2020

8

Jakkoli je to místy až příliš scénické, pomalé a v lecčem to připomíná scénu ze Simpsonů, kdy se zoufalá Marge snaží najít na festivalu v Sundance alespoň nějaký film, který by jí nemlátil o hlavu přepísklou depresivností, stále se jedná o jedno z nejhlubších a nejtemnějších zpracování umírání, které jsem popatřil. Závěr je pak překrásná katarze v melancholii.