Příběh se odehrává v budoucnosti na gigantické vesmírné lodi. Pěstují se zde lesy, které již na zemi nemohou dále existovat. Stará se o ně vědecký personál, včetně Freemana Lowella. Když je obdržen příkaz lesy zničit, Lowell se ve své lásce k nim rozhoduje zabít své pohrdavé kolegy a les zachránit. Jedinými společníky mu zůstává trojice malých robotů. Otázkou je, co bude s Lowellem a jeho lesem dál... Film je režijní prvotinou Douglase Trumbulla, který stál u zrodu speciálních efektů ve filmech Blade Runner a Blízká setkání třetího druhu.
Vcelku originální přiběh se silně ekologickým podtextem. Už před padesáti lety se někdo pozastavoval nad rabováním přírody a ukázal kam by to mohlo vést. Byla by to skvělá povídka do nějaké antologie, asi i dobrá epizoda do nějaké sci-fi série, ale v plné stopáži to dost často nudí. Ani ne tak kvůli Dernovi, který si s z Tichého běhu udělal oneman show, jako spíš kvůli tomu, že dnes už většina diváků ty technické vymoženosti viděné optikou sedmdesátých let neocení. Aspoň ne tak, aby je tvořila třetina filmu. Díky zařazení hippiesácké písně od Joan Baez, na mě celý film působí jako smutný večerníček pro "grínpísáky", kteří mimochodem vznikli v roce 1971, tzn. v době natáčení Tichého běhu. Chci remake. Temnější, depresivnější, postavený na psychologii Lowella, který ztrácí sen a hned po něm kolegy a rozum. S hudbou, která bude evokovat tu tragédii a závěrem, který bude opravdu smutný.