Články o Smrtonosná past

Hollywood milujeme pro vyprávění velkých příběhů, jejichž aranžmá už v počátcích kinematografie ovlivnilo většinu světových trhů. Dějiny tohoto klasického vyprávění jsou dýchajícím organismem, který se proměňuje na základě svých zkušeností, ale zůstává věrný tradicím i hluboko ve své postklasicistní éře. Pokud chceme vysledovat opakující se rysy a přidružené významy, můžeme se zaměřit třeba na katastrofický žánr, který příkladně naplňuje základní formální funkce těchto příběhů. Možná jste si ostatně všimli, že všudypřítomná destrukce v dílech Rolanda Emmericha a dalších tvůrců většinou směřuje také k jednomu důležitému osobnímu cíli postav, konkrétně k rehabilitaci ohroženého heterosexuálního páru a obnovení protagonistova statusu quo.

I nejpilnější kronikář by měl problém vyštrachat jméno herce, jenž na prestižní hollywoodské scéně prošel většími turbulencemi než Kevin Costner. Star-power slavného kovboje a tanečníka s vlky, jenž s opačnými výsledky okusil Dokonalý, Zelený a Vodní svět, přetrvává i v páté dekádě v showbyznysu. Herec, scenárista i režisér se na stará kolena stal televizní hvězdou díky Yellowstonu, s nímž se ale rozkmotřil a odešel následovat svůj definitivní a pořádně vratký filmový sen. V tom je nezlomný tvůrce ostatně přeborníkem, přičemž párkrát to náramně vyšlo a párkrát se jeho agent chytal za hlavu. Tohle jsou Costnerovy největší vrcholy i pády.

Když Charles Dickens v 19. století vymyslel protivného chamtivce Ebenezera Scrooge, nemohl tušit, jak o pouhé dekády později vliv jeho napravovaného vánočního hříšníka prosákne tehdy neexistující kinematografií. K vánočním filmům neodmyslitelně patří také jejich většinou vymyšlení škůdci, jejichž chování, říkající si o místo na Santově seznamu zlobivců, vykazuje známky morálního schizmatu, dětských traumat nebo prostě potměšilého zla, které se občas zjevuje jako čisté pokopání svátečních kulturních tradic. Tihle zloduši nám nejen na Boží hod hýbou žlučí, ale svým způsobem je často můžeme mít v období druhých šancí a tolerance i rádi.

Režisér výborných bondovek Zlaté oko a Casino Royale nám v traileru na svůj nejnovější akční snímek Cleaner předvádí situaci, v níž rizika visí zatraceně vysoko. Daisy Ridley (moderní trilogie Star Wars) v režii Martina Campbella umývá okna londýnského mrakodrapu ve chvíli, kdy si na tamní energetickou sešlost vyšlápne šílený anarchista (Clive Owen). Bývalá vojačka se z porouchané konstrukce zvládne prodrat dovnitř a pouze na jejích schopnostech závisí životy všech rukojmí včetně mladšího bratra.

John McTiernan znamenal v hollywoodském filmu osmdesátých a devadesátých let pojem. Díky tomu, že Arnolda Schwarzeneggera uchvátil jeho režijní debut Kočovníci smrti, mohl natočit kultovního Predátora a pokračovat legendární Smrtonosnou pastí, Honem na ponorku nebo Posledním akčním hrdinou. Po roce 2000 se na něj ale přilepila pořádná smůla. Příšerný remake dystopického sportovního dramatu Rollerball a překombinovaná válečná detektivka Zelené peklo se s úspěchem kritiků ani diváků nesetkaly a McTiernanovi nastaly těžké časy.

Advent už čeká na zapálení první svíčky a vánoční čas bude jako každoročně také obdobím specifické odrůdy kinematografie, jíž můžeme říkat Hallmark Movies. Doba rodinné pohody a sounáležitosti přeje zápletkám o všemožných žánrových základech a na tuzemských streamovacích službách či v současné nabídce kin nalezneme vánoční filmy nejen romantického ražení. Těchto dvanáct doporučených titulů z poslední dekády se může strefit do nálady širokému spektru diváků a divaček, pokud na svátky chtějí vidět třeba horor nebo zhulenou komedii Setha Rogena.

Akční filmy existují od raných let kinematografie, velkými pionýry kaskadérských šíleností byli mistři němé grotesky. Od úsvitu širokoformátových blockbusterů v padesátých letech se filmové atrakce stříbrného plátna předháněly v tom, jaké vykutálenější popření bezrizikové inscenace nabídnou. Všichni Bondové, Jackie Chanové či Cruiseové dodávají anonymnímu řemeslu prestižní tvář, kterou ale léta bez ovací tvarují stateční kaskadéři, smělí komparzisté a samozřejmě tvůrci, chrlící ikonické momenty, s nimiž brnkají na nervy pojišťovnám. Deník The Sun zveřejnil průzkum firmy Samsung, v němž dva tisíce respondentů pátralo po dvacítce největších kaskadérských kousků kinematografie. Vítěz nepřekvapí stejně jako spousta dalších zmíněných veličin. Přece se však najde minimálně jedno neprávem zaprášené jméno, jež hlasující opomněli navzdory jeho nadčasovému a racionalitu dodnes zpochybňujícímu přínosu.

Pohled na pokračování Smrtonosné pasti (Die Hard 2) je dnes poněkud rozporuplný. Dvojka z roku 1990 se v kinech objevila poměrně rychle, skoro přesně dva roky po premiéře jedničky a některé její momenty skutečně působí, že jsou šité horkou jehlou. V současnosti je vyzdvihovanější třetí díl z roku 1995 se Samuelem L. Jacksonem, ačkoli svého času měla dvojka o něco příznivější recenze a na kasovní neúspěch si také stěžovat nemohla. A za svůj úspěch vděčí především rozumným režijním rozhodnutím.

Disney je největší zábavní společnost světa se staletou tradicí a tak rozsáhlou knihovnou filmových děl a práv, že vedle finančních Goliášů mezi nimi přirozeně najdeme i velké průšvihy. Studiu pod vedením Boba Igera se z kasovního hlediska nepovedl především minulý rok, kdy série drahých produkcí včetně několika marvelovek a nového Indiana Jonese v kinech neuspěla a nejvýdělečnějším studiem se mohl stát konkurenční Universal. Ohlédneme-li se do nedávné historie, Disneyho filmová tvorba je tržebními fiasky naplněná podobně jako miliardovými hity. Představujeme deset nejbolestivějších propadáků, které v kinech tratily stovky milionů dolarů.

Druhá Smrtonosná past (Die Hard 2: Die Harder) sice nedosahuje kvalit prvního dílu, přesto se jedná o bezproblémově důstojné pokračování. Více než dvojnásobný rozpočet je na něm vidět, a i když lze některé příběhové prvky kritizovat, dobové recenze reagovaly vcelku pozitivně a publikum v kinech ještě víc. Je tudíž na místě, abychom si i v chladných lednových dnech o tomto nestandardním vánočním filmu připomněli pár zajímavostí.