Působivá konverzačka stojící na výkonu ústředního tria. Na minimálním prostoru předvedl Polanski nevídané divadlo, kterému chybí jen větší drive a nějaké ty zvraty.
Dokonale vybraná představitelka titulní role Pauliny - Sigurney Weaver má v sobě křehkost i tvrdost současně; bohužel její herecké schopnosti mají své meze, od Vetřelce mi přijde jako herečka jedné role. Ani tentokrát nedokázala překonat sama sebe a zůstala trochu toporná. Široký rejstřík má naopak Ben Kingsley - od Gándhího přes účetního Isaaca v Schindlerově seznamu až po tuto dvojznačnou figuru doktora Mirandy zvládá velmi rozdílné charaktery. Leitmotiv filmu - totiž do jaké míry je obecně možno pokládat vynucené přiznání za věrohodné - zůstává nedořešen, ovšem někdy je položená otázka důležitější než odpověď.
Polanski si možná vystačil s jednou místnůstkou a třemi herci, ale taky na úkor vtažení do děje (vážně by se hodily nějaké mučivé flashbacky při Paulině vzpomínání). Rozjezd parádní, ale postupem času, kdy se stále víc tlachalo a děj se nešinul kupředu, mi vlastně bylo úplně jedno, jak to s nebohým Kingsleym na té židli dopadne. 6/10
Herecká exhibice, která nepřeroste v prostou onanii. Velmi silné téma vyprávěné bez jakéhokoli zaškobrtnutí. Takovéhle filmy by potřebovala ČR o komunismu a ne další "Pupenda" apod.
Ne příliš důležitý začátek se díky jedné nepravděpodobné náhodě přemění ve strhující a perfektně napsanou podívanou hereckých elit, ve kterém i Polanski dokáže díky využití těch správných filmových sdělovacích prostředků vytřískat něco víc. Ke konci však film trochu zakopne o svou největší ambici, kde vynuceně i zbytečně uspěchá konec, který se změní do průměrného a ne moc objevného rozuzlení. I to však nemůže zakrýt fakt, že tady vznikla ukázková filmařská práce.
Podivný komorní thriller z jakéhosi neznámého jihoamerického státu (asi Chile), ve kterém právě skončila diktatura, odehrávající se kdesi na samotě u pobřeží. Paulina Escobar je ženou v domácnosti, provdanou za prominentního právníka Gerarda. Bydlí na krásné odlehlé samotě. Jednoho dne manžel musí kvůli bouři dojet domů s neznámým okouzlujícím cizincem, doktorem Mirandou. V domě mezitím vypadne elektřina. Paulina je po chvíli poslouchání jejich rozhovoru přesvědčena, že Miranda byl ve starém režimu doktor, který se staral o vyslýchané vězně, které zároveň mučil a znásilňoval. A ona byla právě jednou z těch, které doktor trýznil. Moc neváhá a spoutá doktora a se zbraní v ruce ohrožuje nejen jej, ale také svého manžela. Vypadá to, že jí totálně hrábnulo, protože doktor působí nevinně, ale ona fanaticky trvá na tom, aby proběhnul jakýsi improvizovaný soud. Gerard má vystupovat jako právník a celé se to má nahrávat na kazeťák a také na video. Miranda a Gerard se spiknou, aby dostali z doktora falešné přiznání, protože Paulina se dušuje, že jej po přiznání ušetří. Nastane výslech, sepisuje se přiznání, ale doktor prakticky nic nepřizná a Paulinu to akorát ještě více nasere. Gerardo se jí snaží zastavit, Miranda se zmocní její zbraně a chce být pouze osvobozen. Pak začne opět fungovat elektřina a Paulina srazí Mirandu a opět získá kontrolu nad situací. Miranda si chce zachránit život a jeho alibi má být to, že v letech Paulinina věznění studoval v Barceloně na lékařské fakultě. Gerardo se snaží dovolat na školu, zatímco Paulina vede Mirandu se zavázanýma očima k útesu. Na fakultě je Mirandův příběh potvrzen, ale Paulina to odmítá s tím, že si lékaři v té době vytvořili alibi pro utajení identit. Miranda se nakonec vyzpovídá z toho, jak se skutečně účastnil věznění a mučení, jak se mu to nejprve hnusilo, ale pak jej to začalo bavit a rád si sundával kalhoty tak, aby to bylo slyšet. Gerarda to rozzuří a chce shodit Mirandu z útesu, ale uvědomí si, že by sám nedokázal zabít. Paulině přiznání stačí a oba odcházejí a nechávají doktora čumět dolů z útesu na vodu. A pak následuje podivný konec, kde je ten samý koncert, který byl na začátku, a při kterém se navzájem pozorují Gerard a Paulina s Mirandou a jeho rodinou. Jo a název filmu je podle Schubertova smyčcového kvarteta Smrt a dívka, které hrálo pokaždé, když byla Paulina znásilňována.
Hra na kočku a na myš do úplného finiše. Divácky vděčná divadelní předloha nabízí možnost pro herecký koncert třech osob, který je bezezbytku naplněn. Polanski na malém prostoru předvádí své maximum a za sebe přidávám, že se konečně začínám těšit na jeho nový snímek Bůh masakru, jenž se bude odehrávat na podobně úzké ploše.