Články o Lesní duch

Teoreticky vás to může potkat i při osamělém houbaření nebo výletu do přírody, ale hororová zápletka netflixovské novinky Nehýbej se (Don't Move) přece čerpá hlavně z žánrové představivosti tvůrců. Truchlící Iris (Kelsey Asbille) zvažuje sebevraždu uprostřed divočiny na místě, kde tragicky přišla o svého synka. Z nejhoršího ji vytáhne cizinec Richard (Finn Wittrock), svěřující se o vlastní ztrátě milované osoby. Jenže mistr přetvářky následně hrdince vpraví sérum způsobující kompletní paralýzu, a byť mu před nástupem účinku stačí utéct, hra kočky s myší dostává ještě neférovější devadesátiminutové rozměry. Ve sférách bezpečných klišé survival thrillerů nejde o zklamání či vyloženou pitomost, ale hlavní tvůrčí čtveřice scenáristů a režisérů si schovala jen velmi málo překvapení.

Sam Raimi je ztělesněním filmařského amatéra, který „to dokázal“ ve velkém světě. Zároveň ale neztratil své nadšenectví a šarm tvůrce, jenž především miluje blbnutí s kamerou. Možná to zní jako něco, co by mělo platit pro mnohé filmaře, když se však rozhlédneme po branži, uvidíme překvapivě málo lidí, kteří by odolali vábení „serióznosti“, „vyššího umění“ či jednoduše nevyšuměli jako technicky kompetentní rutinéři, kteří zajedou do bezpečných kolejí. Dnes slaví milovaný režisér 65. narozeniny, připomeňme si tedy tři důvody, proč na něj nedáme dopustit.

V hlubokých lesích se za nelichotivého hypotetického scénáře musíte spolehnout na smysl pro orientaci, pevné nervy a také na kondici, když vám na paty dupe šílený sériový vrah. Co ale uděláte, když vám cizinec stačí vpíchnout injekci s paralyzujícím prostředkem, který vás po dvaceti minutách zcela ochromí? Doufejme, že mnoho produktivního, jelikož nadcházející hororový thriller Netflixu Nehýbej se (Don't Move) od producenta Sama Raimiho má natolik dobrý trailer, že by byla škoda promrhat jej na zhola nesmyslný a stupidní výplach.

Krev k hororům patří asi jako k lidskému tělu, na jehož velmi otevřeném mrzačení řada násilných filmů stojí. O extrémně krvavých a brutálních hororech většinou nepřemýšlíme jako o kinematografických skvostech, ale i jejich specifický příklon k divoké exploataci může oslovit značnou část publika. Společnost ostatně fascinují obrazy lidské smrti a tvůrci se dávno naučili předhánět v tom, jak učinit filmové skony co nejstylovější. Občas tak postavy pro samou krev potřebují vytáhnout deštník a bývá zjevné, že musíme brát v potaz nadsázku.

Když vás v antiutopické společnosti připraví o rodinu a nechají bojovat o život v bizarní show proti obří reklamní zelenině, pomsta musí proběhnout v pořádně osobitém duchu. Ve filmové novince Boy Kills World, která nám v kinech rozpumpuje adrenalin od 26. dubna, se Bill Skarsgård mění z obyčejného chlapce na šlachovitého a němého vykonavatele drsné spravedlnosti. Snímek od producenta Sama Raimiho (Lesní duch) disponuje skvělým obsazením včetně Famke Janssen (Zlaté oko), Jessicy Rothe (Všechno nejhorší) a Sharlta Copleyho (District 9) a v první upoutávce obohacuje akční žánr o zábavně stylizovaný koncept.

Výroba pokračování se stává standardem i v případě sebeméně úspěšných titulů, avšak se silným a odlišným konceptem mohou mít sequely nepopiratelné kouzlo. U sérií aplikujících polonávazné vyprávění, kdy každá další část rozvíjí kompletně jiný příběh a klade před hrdiny nové cíle, se nezřídka jede podle rovnice „čím větší, tím lepší“. Tvůrci však čas od času vsadí na moment překvapení a na etablovanou látku naváží stylem, který zcela převrací žánrovou polohu a někdy i explicitně komentuje charakter předchozích dílů. To se týká i následujících deseti filmů, jež pokračovaly v konkrétně škatulkovaném příběhu velmi neotřele – ať už v ryze pozitivním, nebo spíš záporném smyslu.

V rámci festivalu Kinomixér, který je určen všem příznivcům hororu, sci-fi či fantasy, můžete tento víkend v pražském Bio Oko mimo jiné zhlédnout nenápadný argentinský horor Zlo si umí počkat (Cuando acecha la maldad). Ten loni zabodoval na mnoha zahraničních žánrových festivalech a mohl by mít potenciál stát se malým hororovým kultem. Způsob, jakým tu tvůrci pracují s tématy posednutí či příchodem ďábla, k tomu vlastně i vybízí.

Hororová série Lesní duch (Evil Dead) poprvé vyděsila publikum roku 1981, avšak letošní pátý celovečerní projekt s názvem Smrtelné zlo: Probuzení si v kinech vedl ze všech předchůdců zdaleka nejlépe. Čtení z pekelného svazku Necronomicon pořád umí rozpoutat krvavý a napínavý teror a podle producenta Bruce Campbella, jenž ztvárnil protagonistu Ashe v původní trilogii a v seriálu Ash vs Evil Dead, je čas diváky a divačky ochromovat hrůzou daleko častěji. Nové projekty by tudíž mohly mít premiéry pouze s dvouletým odstupem.

Jean-Claude Van Damme nikdy nebyl zárukou dobrého filmu, jenže třicet let starý Živý terč měl jednu nepopiratelnou výhodu. Za kormidlo se postavil ikonický čínský režisér John Woo, jehož rané asijské filmy vyšlapaly cestu Smrtonosné pasti i Johnu Wickovi, a víc pozornosti než belgickému mistrovi roznožek připadlo dvojici chladnokrevných záporáků v podání Lance Henriksena a Arnolda Voslooa.

Čas od času si nejspíš každý herec položí otázku, jaké by to bylo vyzkoušet si práci z druhé strany barikády. Někdo se do toho vrhne ve velkém (Clint Eastwood, George Clooney), jiní zůstanou jen u myšlenky. Herec Sung Kang se nikdy netvářil, že by chtěl vyrazit na dráhu režiséra. O to překvapivější je jeho debut Shaky Shivers, který podle traileru nabídne svéráznou hororovou podívanou.