Zlo si umí počkat i přinést originální horor. Atmosférický film zaujme plíživou apokalypsou

Pokud patříte mezi hororové fajnšmekry, kteří holdují i méně známým a občas o trochu obskurním žánrovým kouskům, jméno režiséra Demiána Rugny už vám možná něco málo říkat bude. Před několika lety dokázal na festivalové scéně zaujmout už svým titulem Aterrados, v němž dokázal, že i z Argentiny může vylézt netradiční mix démonické tematiky a humoru. A loni o sobě tvůrce z Jižní Ameriky dal v žánrových vodách vědět znovu. V novince Zlo si umí počkat pak působí nejen o něco jistěji, ale navíc možná dokáže příjemně překvapit i protřelejší diváky.

Ocitáme se v argentinském zapadákově, kde nerozluční bratři Pedro a Jaime najdou poblíž svého pozemku mrtvé tělo, tedy konkrétně jen jeho polovinu. Stopa je zavede k rodině Uriela, u kterého přijdou hrdinové přijdou na to, že trpí tzv. hnilobou – je posednut a jeho prostřednictvím se chystá na svět cosi zlého. Zamoření absolutním zlem se ovšem dosud dělo jen ve velkých městech, a tak policie dělá jakoby nic. Zabití posedlého se navíc řídí několika pravidly a může ho provést jen speciálně vycvičený čistič. Jenže pomoc je v nedohlednu, a tak se Pedro, Jaime a místní majitel pozemků Ruiz rozhodnou, že budou konat sami a odvezou Uriela někam pryč, než se stihne zlo rozšířit po celé městečku. Netuší však, že tím rozpoutají ten největší chaos.

Snímek tak pracuje s tématy posednutí a pozvolným příchodem ďábla vlastně i dosti svěže a netradičně. Scénář kombinuje dohromady klasické démonické propriety se subžánrem folk hororu a používá zajímavé cesty, jak jinak ohraná žánrová klišé ozvláštnit a divácky zatraktivnit. Posednutí tu neprobíhá jen prostřednictvím odporné hniloby, ale dalšími nenápadnými kroky, démoni navíc dokáží vycítit strach obětí a pohrát si s jejich myslí. A samozřejmě mají rádi děti. Vzniká tak opravdu všudypřítomné zlo, což Rugna dokáže vytěžit v pořádně plíživou a v jistých momentech až tísnivou atmosféru. Ne, zbytečné a hlasité lekačky tu opravdu nečekejte, zde se režie opravdu snaží navodit zejména co největší pocit tísnivosti a zvyšující se beznaděje.

Svou jistou komorností, civilností a pojetím blížícího se zla připomíná film často již kultovní počin Neutečeš, režisér má ale evidentně nakoukané i klasiky žánru a při krvavých sekvencích a gore momentech si divák nejednou vzpomene i na Sama Raimi a jeho Evil Dead či ranou tvorbu Petera Jacksona a jeho pověstné nechuťárny. Minimálně při snaze o převoz hnijícího tlusťocha si na Jacksonovy klasiky Braindead - Živí mrtví a Bad Taste - Vesmírní kanibalové vzpomenete.

Režisér navíc umí šikovně pracovat s mytologií svého světa, poctivě a logicky vystavět jednotlivá pravidla pro boj se zlem a zároveň budovat napětí okolo šířícího se nebezpečí. To všechno pak zabalí nejen do „vesnické“ poetiky, ale také civilního a poměrně realistického života dvou mužů. Ti nechtějí s démonickými silami neohroženě bojovat, jen sebrat svoji rodinu a vydat se co nejrychleji pryč. Jen jim to jaksi není dopřáno.

Jenže zatímco v děsivé rovině je znát, že má Rugna řemeslo v malíku, v osobní rovině se mu začíná látka malinko rozjíždět pod rukama. Pouto ústředních bratrů sice funguje, jak má, a Ezequiel Rodríguez prokazuje více než solidní charisma. S přibývajícími rodinnými příslušníky a vazbami bychom se měli dostat postavám více pod kůži a začít jim o něco usilovněji fandit, to se tu ovšem bohužel neděje. Dialogy často šustí papírem a vztahy mezi Pedrem a jeho syny a případně maminkou jsou tu odfláknuty příliš jednoduše a šablonovitě, než aby měl jejich vývoj na diváka posléze silnější dopad. Komornější pasáže tedy snímku dosti ubírají na tempu a zejména v polovině stopáže ho rapidně přibrzdí.

Když už se pak tvůrci nadechnou k démonickému vyvrcholení, začíná se jim zprvu hezky rozehraný počin dosti rozpadat pod rukama. I když Rugna nezapře řemeslo, jistou originalitu i umění leccos hezky odkoukat, zároveň si sám podtrhává nohy jistými svými tvůrčími rozhodnutími. Mnoha scénám chybí větší režijní sebejistota či zkušenosti a scénář chce tak moc přinést postavy do zdrcujícího finále, až je plný logických lapsů a chování postav tu zkrátka nedává moc smysl.

Zlo si umí počkat tak zvládne v jistých pasážích strhnout a překvapit svou nekompromisností i neokoukaným pojetím, jakým se autoři na démonické motivy a pomalý příchod apokalypsy podívali. Zároveň je ale strhující a osvěžující jen v efektivních jednotlivostech než působivějším celku a režie zkrátka nedokázala všechny své trumfy patřičně využít. Pro hororové fajnšmekry se však pořád může jednat o velmi příjemné žánrové zpestření, i když pouze na bázi jednohubky.

Podívejte se na žebříček nejlepších hororů podle databáze Kinoboxu.