Živý terč je nejlepší Van Dammeho film. Záběry na jeho bicepsy totiž skončily v koši

Přelom 80. a 90. let v Hollywoodu patřil akčním hrdinům z celého světa. Největší hvězdou byl díky Komandu, Total Recall a Terminátorovi 2 Arnold Schwarzenegger, na paty mu však šlapali Sylvester Stallone, Bruce Willis a nově také Steven Seagal, jehož vrcholné dílo Přepadení v Pacifiku vyšlo roku 1991. Tou dobou rostla rovněž obliba JCVD. Filmy jako Lví srdce nebo Dvojitý zásah dokázaly vydělat a Univerzální voják, Belgičanova první áčková produkce, si z celého světa připsala 95 milionů dolarů. Van Damme byl prototypem herecky poněkud prkenného, ale atraktivního mistra bojových umění, jenž svedl potěšit široké spektrum publika. 

Měl ostatně ego, s nímž nebylo snadné vyjít. A šéfové Universal Pictures se přirozeně obávali, že jimi vytipovaný akční mág hongkongské kinematografie John Woo může mít při natáčení Živého terče problémy. Americké veřejnosti nepříliš známý tvůrce se ve filmařských kruzích těšil obrovskému respektu minimálně od roku 1986, kdy natočil svůj první mezinárodní hit Lepší zítřek. V něm světu představil bombastickou akci přezdívanou heroic bloodshed. Z tohoto „hrdinského krveprolití“ se stal fenomén, jehož specifická filosofie, dramatická témata a dravý styl předesílající gun-fu v Johnu Wickovi se vymykaly hollywoodským šablonám. A navrch se Woo spřáhl s dnes kultovním hercem Yun-fat Chowem (Tygr a drak). Společně pokračovali v natáčení stylizovaných akčňáků jako Killer a Hard Boiled, v nichž stovky zabitých nepřátel padaly k zemi v orchestrálním rytmu.

Johna Woo chtěli pro americkou produkci naverbovat třeba Oliver Stone (Četa) nebo studio 20th Century Fox. Největší zapálení pro něj však projevili v Universalu. Tamní producent Jim Jacks odcestoval do Hongkongu spolu se scenáristou Chuckem Pfarrerem, jenž byl bývalým členem Navy SEALs, a s Van Dammem. „Milovali mé filmy, líbil se jim můj styl a chtěli vyrobit americký akční film v novém kabátu,“ vzpomínal Woo pro The Hollywood Reporter u příležitosti 25. výročí Živého terče. „Lidi ze studia mi připadali upřímní a přívětiví. Cítil jsem se s nimi příjemně, a tak jsem tu práci vzal,“ dodal.

Scénář k Živému terči se režisérovi zamlouval, neboť měl silné postavy s osobními liniemi. V mnohém byl přitom ryze americký, především ve vztahu k žánrovým tradicím. Námět o ilegální organizaci vedené zabijákem Fouchonem (Lance Henriksen), která bohaté smetánce dopřává vražedné hony na osamělé bezdomovce, vychází z povídky Richarda Connella Nejnebezpečnější hra z roku 1924. Respektive z její stejnojmenné filmové adaptace z roku 1932, která náleží k vůbec nejinspirativnějším akčním snímkům historie. Mezi její následovníky patří třeba méně známý dobrodružný survival Naked Prey, který Pfarrera při psaní scénáře rovněž ovlivnil.

Zabíjení postradatelných lidí za peníze se daří utajovat, dokud se po stopách zesnulého otce nevydá Natasha Binder (Yancy Butler). Ta si najme bývalého člena elitních jednotek, momentálně nezaměstnaného Chance Boudreaxe (JCVD), jenž se do boje s nebezpečnou organizací vrhá všemi dostupnými prostředky. 

Woo během natáčení příliš neovládal angličtinu a studio mělo obavy. Bylo to vůbec poprvé, kdy asijský režisér vedl takto velkou hollywoodskou produkci (rozpočet se pohyboval kolem dvaceti milionů dolarů; hongkongské Hard Boiled stálo pětkrát méně). Producenti tudíž jako nováčkův stín najali zkušenějšího Sama Raimiho (Lesní duch, Darkman), jenž však Wooa obdivoval a stal se jeho nejhlasitějším zastáncem. 

„Prokázal mi velký respekt a tolik mě podporoval,“ potvrdil pro The Hollywood Reporter Woo, jenž se musel potýkat především s vlivem hvězdného Van Dammeho. Toho obsadil až poté, co jím preferovaný Kurt Russell nebyl k dispozici. A byť toho prý nelituje, jisté nesnáze mu to přineslo. „Netušil jsem, že herecké hvězdy mají v Hollywoodu takovou moc! Mohou rozhodovat o finálním sestřihu, finálním draftu a o spoustě dalších věcí. To v Hongkongu je režisér vším,“ vyprávěl Woo. „Když jsem Živý terč stříhal s Bobem Murawskim, Van Damme za mými zády plánoval s vrchním střihačem studia jiný sestřih,“ dodal.

Belgičanovi se totiž nelíbilo, že Lance Henriksen dostává tolik prostoru. „Byl jsem z toho nešťastný. Byl to přece můj film, měl bych mít právo na vlastní verzi!“ pokračoval režisér. „Sam Raimi byl také naštvaný a zorganizoval velkou schůzku. Posadil vedle sebe všechny producenty a střihače a ječel na ně: ‚Tohle je film Johna Woo! Nechte ho pracovat!‘“

Vedení nakonec ustoupilo také proto, že Woo byl ve svém oboru zkrátka výjimečný. Viděl to i Van Damme, jenž ze sebe chtěl vydat to nejlepší. S režisérem našli společnou řeč a navyšovali počet i spektakulárnost akčních sekvencí, které po premiéře chválil každý americký kritik. Woo byl s hercem provádějícím veškeré kaskadérské kousky nakonec spokojený i navzdory tomu, že v zákulisí neustále telefonoval a přehnaně lpěl na svůj vzhled. „Natáčel jsem na čtyři kamery a on trval na tom, že jedna z nich se zaměří čistě na jeho osvalený biceps,“ vyprávěl filmař se smíchem. „Nemám rád, když mi někdo radí, jak nastavit kameru. Obzvlášť tehdy, když se to týká jejich svalů! I tak jsem to natočil, jelikož jsme ten den dodrželi rozvrh. Ale nikdy jsem ty záběry nepoužil.“

Zatímco JCVD sváděl tuhý boj s lidskými záporáky nebo s hadem, jemuž v pověstné scéně namlátí, Woo se ve střižně pral s cenzurní asociací. Násilný snímek musel sedmkrát přestříhat, než odešel s vyhovujícím ratingem R. Kompromisy Živému terči jistě uškodily a režisér doufá, že někdy vyjde původní necenzurovaná verze, která by ještě víc připomněla jeho asijské krváky. 

Živý terč je přesto i po třiceti letech svižnou a zábavnou žánrovkou, která využívá Van Dammeho schopnosti i charisma zdaleka nejlépe. Akční legenda vystupuje jako osamělý samuraj, proti němuž stojí bázeň vzbuzující dvojice záporáků. Lance Henriksen, jehož proslavil James Cameron v Terminátorovi a ve Vetřelcích, byl toho roku nejlepším hercem ve vedlejší roli na The Saturn Awards. Jihoafrický rodák Arnold Vosloo zase poprvé předvedl tichou hrozbu, s níž o šest let později oživil Imhotepa v Mumii.

Nejvíce však z filmu profitoval John Woo. Ač ho kritici přijali rozporuplně, Živý terč v kinech vydělal skoro čtyřnásobek rozpočtu a respektovanému tvůrci otevřel dveře k ještě ambicióznějším produkcím. Roku 1996 Woo natočil solidně přijatou Operaci: Zlomený šíp a následující rok se blýskl svou hollywoodskou epopejí Tváří v tvář. Jím režírovaná Mission: Impossible II je pak možná nejslabší, ale rozhodně nejunikátnější snímek úspěšné špionážní série. S tržbami v hodnotě 546 milionů dolarů navíc jde o režisérův nejvýdělečnější snímek.

Živý terč si můžete pustit na streamovacích službách SkyShowtime a Apple TV+.