Al Pacino v boji jednoho proti všem. Jako mladý policajt v New Yorku nastupuje do práce plný ideálů. Brzy zjišťuje že každodenní život v jeho okrsku se neobejde bez rozsáhlé policejní korupce. Postavit se proti systému znamená riskovat vlastní život.
Boj proti korupci. Kdo k tomu rozhodne, sám se dostane na černou listinu, kdy může jít i o život. Nadčasové téma platící dodnes a jak to tak vypadá, platit bude i nadále. Příběh dle knihy napsané na základě skutečných událostí. Systém společnosti a tajných služeb žijí dle nepsaných pravidel rozvíjející se hybnou silou, kterou nelze prolomit. Když se tak nevede zevnitř, zvenku už teprve ne. Al Pacino v hlavní roli a vysloveně se jedná o herecký koncert. Psychologický charakter Serpica pojal s elánem a s porozuměním daných skutečností. Al Pacino Serpica nehrál. On jím skutečně byl. Mnohotvárnost postavy mu dala příležitost vyniknout a podařilo se. Al Pacino je naprosto nepřekonatelný. Příběh je poutavý a napsaný s respektem. Dramatizace se místy dosti šponuje a napětím tak zaujatý divák takřka ani nedýchá. Scénář sice místy vyznívá neuceleně, jakoby postrádal určité příběhové linie, ale to by byl, na druhou stranu, zase scénář spíše pro televizní seriál. Nakonec, ten později přeci jen vznikl. Tempo je na dnešní dobu docela pomalé, ale i tak se jedná o pozoruhodné filmové dílo. Jak vypadá takový boj proti korupci a co všechno z toho vzejde, je pojato věrně a přesvědčivě. Divák alespoň zdánlivě ví, jak to v pozadí toho všeho vypadá a proč se v takovém boji léta letoucí nedaří.
Příběh nezkorumpovatelného poldy, který na oko drží s podplatitelnými parťáky, ale ve skutečnosti se je snaží dostat za mříže. Na můj vkus málo svižné a upřímně i trošku naivní (nechápu, že nikomu z bandy policajtů nedošlo, že Pacino hraje proti nim). 6/10
Poté, co s Al Pacinem strávil spoustu času při přípravě na roli, chtěl skutečný Frank Serpico zůstat na place i během natáčení. Producent Martin Bregman prohlásil, že musí ranit Serpicovy city, a nařídil mu odejít, protože se domníval, že by jeho přítomnost působila rušivě.
Podle Sidneyho Lumeta musel být Al Pacino v každé scéně vždy ve stavu mysli své postavy a nemohl se tohoto stavu zbavit mimo kameru, takže se podle toho vždy choval, buď byl veselý, žertoval a smál se pro odlehčenou scénu, nebo byl naštvaný a na všechny se vrhal, pokud to scéna, na které pracovali, vyžadovala.
Film končí epilogem, v němž se říká: „Frank Serpico odstoupil z policejního oddělení 15. června 1972. Byla mu udělena Medaile cti za nápadnou statečnost v akci. Serpico nyní žije kdesi ve Švýcarsku.“ Serpico zjistil, že se mu ve Švýcarsku nelíbí, a vrátil se do USA. Od roku 2015 žil na malé farmě na severu státu New York a pracoval jako hostující lektor na policejních akademiích po celých USA.