Chrustyn
44 025 bodů •
8
Opravdu hodně zajímavý a originální animák, ve kterém jsem se sice hodně ztrácel ale i tak jsem se od něj nemohl odtrhnout. Je vidět, kde bratři Wachovští hledali inspiraci pro svůj "Matrix".
Komentáře a recenze 15
Dle počtu bodů
Pete69
32 824 bodů •
7
Kratší příběh, který začal velmi slušně, ale postupně se hlavní myšlenka začala topit sama v sobě. Akční pasáže velmi zábavné a hlavně se mi líbila krásná devadesátková japanimace, která je hodně propracovaná. Hezké na oko, pěkný scénář.. bohužel nevyužitý.
xxmartinxx
22 532 bodů •
8
K nějaké zásadní spokojenosti je tu málo akce a moc monotónního řešení smyslu života. Ke konci mě to pomalu přestávalo bavit, naštěstí to skončilo včas, aby si to těsně vysloužilo 70%. Ale teda znova už bych to vidět nemusel.
kunafix
20 062 bodů •
8
Zkoušel jsem číst mangu a jako nedal jsem to. Bylo to totálně zmatené, plné různejch hi-tech kyborg future kyberpunk keců, plné nechápaček v souvislostech, děj úplně zmatenej a většinu dialogů jsem nepobral. Proto oceňuju, že se někomu podařilo z toho udělat poměrně smysluplnej film... i když oproti ostatním ještě taky dostatečně mimo jakékoliv srovnatelné hranice. Je to zatraceně originální, možná až moc a kromě sci-fi prvků tady najdeme hromadu filozofie o bytí a strojích. Soundtrack jsem si hned musel sehnat, protože ten je astonishing. Celkově z toho mám takovej rozporuplnej pocit, ale nějakým divným způsobem mě to přitahuje. Asi proto, že to je legenda na poli anime.
Fingon
16 896 bodů •
8
Čtyři hvězdičky, ale těsně. Od skvostu Mamoru Oshiho jsem si sliboval mnohem, mnohem víc. Dočkal jsem se pro mne dost nepříjemného a nepříjemného vizuálního zobrazení a příběhu, který mne moc nezaujal (ale trochu ano). Na druhé straně tohle všechno vyvažuje hudba Kenjiho Kawaie, kterého jsem objevil teprve nedávno.
lamps
15 325 bodů •
9
Mohou mít i počítačové kumulace dat svou duši? A pokud ano, k čemu je ještě dobré býti člověkem? Kdyby nitro umělé inteligence bylo tak bohaté, členité i kontemplativní jako filosofie a audiovizuál tohohle nadčasového skvostu, rozjímajícího nad zpracováním vlastní identity v neústupném digitálním věku, lidstvo by mohlo jít na odpočinek. Jenže opravdu by pak někdo (něco) ještě tvořil takhle oduševnělá a strhující umělecká díla? Řekněme že ne a považujme Ghost in the Shell za jednu z nejzásadnějších meditací nad futurismem a nad tím, co znamená existovat v nekonečné informační síti.
filmfanouch6
12 644 bodů •
8
Ghost in the Shell realizoval režisér Mamoru Ošii dle komiksu Masamuneho Širóa a komiksové předlohy se pokusil držet velmi věrně. Vznikl dost možná jeden z nejznámějších cyberpunkových filmů a legendární animovaný film, kdy byla při tvorbě využita kombinace celuloidové a CGI animace. Ghost in the Shell ovšem není jen velmi hezky vypadající animovaný film, má totiž spousty silných vrstev. Klíčové je v zápletce Ghost in the Shell hledání vlastní identity. V rámci cyberpunkového žánru by šlo vlastně Ghost in the Shell přirovnat k takovému Blade Runnerovi, i zde se totiž nachází spousty filozofických myšlenek a jedná se v podstatě o depresivní podívanou, kde se řeší, zda může mít stroj duši, což ovšem rozhodně neznamená, že by film neměl (skvělé) akční scény. Ghost in the Shell je už samotným vizuálem vtahující záležitostí, víceméně jedinečná animace je poté klíčem ke spoustě skvělých nápadů. Prostředí Japonska budoucnosti je skutečně půvabné, celé to působí neskutečně živelně. Za 80 minut se toho v Ghost in the Shell stane opravdu hodně a člověk nikdy nemá pocit, že by bylo potřeba nutně zvolnit. Postavy navíc mají duši, krom ústřední Motoko se dají pořádně popsat i ostatní stěžejní postavy. Ghost in the Shell diváka vyloženě nezdržuje nějakou expozicí, i proto diváka na ten budoucí svět vlastně nic pořádně nepřipraví a o to více může slintat očima. Úplně jednoduché to není s příběhem, kde je potřeba nad vším pořádně přemýšlet a snaha o jistou formu vysvětlení na konci tak úplně nefunguje. Po skvělém startu může vlastně v závěru Ghost in the Shell tak trochu zklamat, protože vším naznačuje, že směřuje velmi vysoko. Závěr je ovšem jen velmi uspokojující. Za zmínku též rozhodně stojí fenomenální hudba Kendžiho Kawaie, která využívá vokály a k tomu filmu jednoduše skvěle sedí. Tohle komplexní anime možná vizuálem zaujme každého, pro každého ovšem vyloženě nebude. Právě i proto, že bez neustálého přemýšlení do sebe nejspíš narativ filmu skutečně zapadnout nemůže. Druhá půlka skutečně odhalí o čem vlastně celé to Ghost in the Shell je (nejspíš) a ve všech těch dialozích se musí divák jednoduše orientovat. To ovšem pochopitelně vysoké kvality Ghost in the Shell neshazuje. Ghost in the Shell inspiroval (tehdy) bratry Wachowské u Matrixu nebo Jamese Camerona u Avatara. Jde o důležitý film, který přepsal (nejen) žánr anime filmů a cyberpunku v podstatě vlil novou krev do žil. Tahle komplexní záležitost má spousty pozitivních aspektů, ta ryzí pecka ovšem dorazila až v roce 2004..... Ghost in the Shell 2: Innocence!
ZkuKol
12 290 bodů •
10
Filosofické (až existenciální) sci-fi s krásnou a velkorysou animací, "blade runner" atmosférou a slušně detektivním příběhem. Příjemně stravitelná postmoderna v ňamkózním balení. Jojo, tohle Japoncům jde (jen ty starý lidi mají nějak divně animovanou chůzi:-)... 95% PS: hudba, jak je u tohodle žánru už tradice, je vynikající.
Klajnik
9 174 bodů •
5
GitS je příliš krátký film a ač mě po celou dobu bavil (což je jistě dáno mou atrakcí pro kyberpunk), tak poskytne příliš málo obsahu. Hlavní téma filmu (lidství) se příliš nevykrystalizuje, protože není čas příliš filosofovat nad tím, co to znamená být člověkem. Film je v tomhle ohledu velmi slaboduchý, protože prezentuje lidská vědomí uvnitř mechanických těl (a mozků) víceméně beze změny - Jasně, robotické mozky mají své klady a zápory: postavám umožňují přístup k síti, ale mohou být hacknuty, jenže jde o to, že film prezentuje, že mít robotický mozek nijak zvlášť neovlivňuje způsob nám známého lidského uvažování, které je dáno tím, že máme ten organický mozek, který máme. Vždyť tohle už vysvětlil Kant v 18. století... Přitom si to celé říká o to, aby speciální agenti, jejichž lidské vědomí je nahráno na čip v mechanickém těle, sváděli boj mezi organickou (abstrakce, intuice, cit, pochyby, neukázněnost) a robotickou (výpočetní rychlost, přístup, analytické schopnosti, přísnost) přirozeností. Předpoklad, že vnímání zůstane stejné, jest naivním. Pokud však chceme být sofistikovanější, tak to na nás klade těžší tvůrčí nároky. Tento boj mezi přirozenostmi by mohl být motivem k tomu, aby se protagonistka sloučila s umělou inteligencí v závěru a vytvořili tak novou entitu. Umělá inteligence by mohla být tvořena jakožto eventualita k lidským duchům ve skořápce, avšak nepočítalo se s tím, že procitne a získá sebeuvědomění, které ji vymaní z vlivu jejích strůjců. Nutno také vysvětliti, proč by výzvědná služba chtěla nahrávat lidská vědomí do robotických těl, když by to po čase vedlo k rozporům. Nejspíš by to muselo přinášet jisté velmi žádoucí výhody, než aby se vyplatilo posílat do akcí pouhé roboty. Současně by organizace neustále musela bojovat s časem a znovu a znovu přenahrávat to lidské vědomí, protože čas, zkušenosti a lidská tendence pochybovat by nutně vedly k destabilizaci. Tím by se ještě více posílil motiv ve skořápce uvězněného ducha, který se snaží prorazit ven. Dejme tomu, že by vyšetřování poukazovalo na korupci uvnitř tajné služby a protagonistka byla nějak dějově odstřihnuta od dozoru a kontroly své organizace. Mohla by pak vyšetřovat víceméně na vlastní pěst a současně svádět výše jmenovaný vnitřní boj. Vše by vedlo k setkání protagonistky a oné AI a následnému splynutí. Chtělo by to však více protkat s psychologií a filosofií to dramatické vyšetřování, které posouvá příběh, jenže nám se dostane asi jen dvou dialogů na toto téma (mezi majorem a Batou na lodi + mezi AI a šéfy sekcí 6 a 9). Dále mi přijde, že příběh je svou výstavbou poněkud matoucí. Někdy mi nebylo jasné, co je scénou snaha vyjádřit (viz. sledovačka nějakého muže vystupujícího z helikoptéry poté, co Major zatkne krátce po dvacáté minutě filmu toho hacknutého týpka se samopalem s průraznými náboji). Asi v 50% případů bych nebyl schopen říci, proč postavy jsou tam kde jsou, proč se děje to, co se děje a jaké jsou motivace různých frakcí ke konkrétním jednáním. Vcelku mi to tedy přišlo zmatečné a vágní. Film je však opěvován pro svou významnou pozici. Nemáme mnoho filmů s takovou tématikou (jasně, Blade Runner) a současně nutno uznat, že díky krátké stopáži a atraktivitě kyberpunku si to udrží divákovi pozornost. Rovněž je to díky výjevům a hudbě sem tam schopnost vykreslit působivou atmosféry (někdy zneklidňující, jindy melancholickou). Oproti druhému dílu to navíc vypadá i poměrně dobře (někdy je to zhruba na úrovni Akiry a jindy to vypadá poměrně rozplizle a ohavně - ostatně je to furt anime). Pozadí je zde však ještě ručně malované, statické, a objekty, které se v něm pohybují, jsou sice od pozadí vizuálně odlišitelné (nesoulad), ale stále to nebije do očí tak moc, jako když je pozadí děláno digitálně.
cerfik
7 933 bodů •
10
Nechal jsem se zlákat a shlédnul počátek Ghost in the Shell mánie od Mamoru Ošii a vůbec jsem nelitoval, můj první film od tohoto japonského tvůrce anime není určitě posledním. Ta skvostná provázanost atmosférické animace jež mě pohlcovala s filozoficky zajímavými dialogy byla strhující a svěží svou originalitou. Kam se na tohle hrabou americké slátaniny bez špetky vize plné 3D. Těším se na další bombónek od tohoto autora.