Pokračování úspěšné konverzačky, které je v mnoha ohledech lepší a propracovanější než první díl. Setkání po letech hrdinům nic neubralo....ba právě naopak.
Romantické filmy zrovna nehltám, ale pokud se to udělá takto, pak je to něco jiného. 80 minut dialogu páru, který prožil krátký románek před několika lety a znovu se potkali. Ve filmu není nic navíc, jen dialog a romantické napětí mezi mužem a ženou. Občas už mě z výlevů hlavní hrdinky pobolívala hlava, ale jinak je to opravdu velmi zajímavé dílko.
Moc se mi nechce věřit tomu, že po 9 letech, co se neviděli, budou zase plácat takovy žvásty o ničem. Navíc spolu mluví jak kámoši, co se potkávaj každej týden. Stejné rozhovory, jiná témata. Takže z toho mám pocita, jakobych to už někdy viděl. V podstatě z toho mám úplně stejnej dojem, jak z předchozího dílu... Rozhodně plusem ale je, že to zkrátili na 1h 20m a navíc to usekli takovým sympaticky otevřeným koncem, že jsem to nečekal, že bude konec tak brzo. Jinak zajímavé je, že tady fantazírujou o tom, že Notre Dame jednou nemusí vůbec existovat... a ona nedávno vyhořela, chch.
Kromě vrásek na tvářích hlavních představitelů se toho od Před úsvitem však příliš nezměnilo. Linklater shodil trochu mařenu, přibral dobrých deset kilo, ale pořád režíroval skvěle, že se od filmu jednoduše neodtrhnete. Opět samozřejmě platí, že pokud nemáte rádi nezávislou tvorbu, vyhněte se tomuto dialogy nabitému filmu velkým obloukem, ale naopak pokud tomuto stylu hovíte pak tyto snímky musíte vidět.
V podstatě úplně stejně emocionální nášup plný důvěrně známých dialogů, jako jednička. Je opravdu až pozoruhodné, jak Linklater umí dokonale opisovat všechny životně známé peripetie a ještě do všeho to narvat do bezchybně natočeného real-time snímku. Shlédnutí ihned po prvním díle výtečný zážitek ještě o několik tříd umocňuje.
Závěr snímku Před úsvitem uzavřel jednu romantickou procházku Jesseho a Celine, který přislíbil, že by se měla dvojice sejít za 6 měsíců. Pokračování Před soumrakem ovšem ukazuje, že si na opětovné setkání museli Jesse a Celine počkat 9 let. Scénář sepsal režisér Richard Linklater právě s představiteli hlavních rolí Ethanem Hawkem a Julii Delpy. Vzniklo poté výjimečné pokračování, které ještě o ždibec převyšuje kvality prvního filmu a zapsalo se do historie jako nejen jedno z nejlepších pokračování všech dob, ale také jako jeden z nejlepších romantických filmů všech dob. Linklater dokázal nemožné a na původní skvělý film navázal skvělým způsobem. Na uzavřený příběh prvního filmu navázal svěžím způsobem, kdy je definitivně jasné, že na naznačený sraz na konci prvního filmu se muselo čekat o poznání déle. Jesse a Celine se znovu setkávají až po 9 letech a dochází k výjimečnému setkání, které po dobu 80 minut neztratí několik zásadních ingrediencí. Další geniální scénář plný fenomenálních dialogů, který byl též nominován na Oscara. Opět jde především o dialogy dvou ústředních postav, v těch je ovšem opět neskutečná síla. Návrat do příběhu Jesseho a Celine je splněným snem, kdy opět vznikla neskutečně emocionálně silná romance, která i kvůli v podstatě krátké délce nemá čas na to šustit papírem. Ethan Hawke a Julie Delpy jsou opět fenomenální, stejně tak Linklaterova režie. I scénář Před soumrakem působí jako ze života, kdy spíše než o romantickou pohádku jde o skutečně o realistický příběh, který na tak trochu pohádkový konec prvního filmu vrhá zcela nový pohled. Linklater dokázal nemožné a přišel s pokračováním, které nejen dosahuje kvalit svého předchůdce, ale lehce je i přečuhuje. Po zhlédnutí druhého filmu by vlastně těžko někdo věřil, že se dá potřetí vstoupit do stejné řeky. O to překvapující je to, že i trojka byla o 9 let později pokračováním, které původním dvěma filmům nedělá ostudu.........
Pokračování, které jsem si přál a přitom jsem netušil, o čem by mělo být a Linklater byl takový frajer, že mi vyhověl úplně ve všem. Jenom mi ze začátku trochu chyběla hudba,její skvělý výběr v jedničce mě dost namlsal. Paříž, dva herci a Linklater = funfující celek... 95%
Po devíti letech se Richard Linklater vrátil k látce a postavám, které jsou základem jeho tvůrčího úspěchu a slávy.. Když tehdy dal dohromady Jesseho a Celine, kteří spolu strávili jednu nezapomenutelnou noc na procházce po Vídni, slíbili si, že se po půlroce zase v evropském velkoměstě sejdou, ale čas byl neúprosný a oba se setkávají až náhodou po letech v Paříži.. Jenže oba už žijí svoje jiné životy, v nichž na první pohled není pro toho druhého místo.. Kdo si uzavřel v sobě příběh Před úsvitem podobně s nadějí, dostává tady její vyplnění a příběh ústřední dvojice pokračuje. Jenže už to nejsou ty stejné postavy, které mají celý život před sebou, nýbrž už oba mají něco odžito, už oba mají svoje vlastní životy zahrnující třeba i děti, v nichž úplně není pro toho druhého místo.. Proto, když Celine po letech využije možnosti se znovu střetnout s Jessem, nikdo neví, jak přesně bude jejich znovushledání probíhat.. V podobném duchu jako minule jsou tentokrát omezeni pouze ranním odletem Jesseho a mohou tedy celou noc strávit spolu jako minule a připomenout si onu nezapomenutelnou společnou noc a v tom si povědět, kam se za ty roky jejich životy rozešly... Zásadním rozdílem je skutečnost, kam oba za tu dobu ušli cestu v osobních životech, a jak se změnil jejich pohled na svět. Ani jeden už není mladý dospělý plný ideálů a představ, jak se jim všechno vydaří a jak dobře se budou mít, ne life sucks.. Oba mají vlastní životy, které běží bez ohledu na to, co jim dalo setkání ve Vídni.. Richard Linklater pokračuje v podobném duchu jako minule a drží se stanovených postupů. Jak Ethan Hawke či Julie Delpy v profesním životě ušli kus cesty a už nejsou pouze mladí herečtí talenti, mají slovo, mají výsledky a obzvlášť Ethan Hawke se svojí šance chopil možná jak nejlépe mohl, protože i oni sami s postavami už něco zažili, se spolu s výrazně vypracovanějším Linklaterem podílejí na scénáři, aby co nejlépe zachytili vývoj postav.. Linklater opět čerpá především ze svých vlastních zkušeností, ale i tady se nechá slyšet historkami ústředních protagonistů, které hravě zakomponuje do svého pokračování.. Není třeba vlastně nic měnit, a proto je i Před soumrakem jedna dlouhá konverzačka, v níž už ale postavy méně filozofují o životě, z něhož vyprávějí skutečné postřehy, ale naopak svoji fantazii obrací na vzájemný vztah, kde je si toho potřeba hodně vyjasnit.. Je to jiné než minule, naivita prvního filmu nahrazují výčitky k tomu druhému a především k nim samotným.. Po celou dobu už se příběhem nenese ona zasněná atmosféra, nýbrž se postav zhmotnil pocit až takového provinění, že nedaly tomu druhému větší šanci, či se oni sami nepokusili o něco víc.. Oba už jsou jinde mají vlastní rodiny, ale od první chvíle cítí, že to setkání před lety ve Vídni mělo skončit jinak, daleko více naivně, či růžověji. Jejich další předlouhé povídání je po celou dobu daleko hořčejší a v každém dalším tématu divák i postavy samotné cítí, že něco prováhali. Je tohle ještě ta stejná pohádka.. Pokračování ikonické konverzačky není slabší není lepší, je zkrátka jiné. Ohromná odvaha tvůrců splnit divákům a fanouškům přání, když se pokusili "dopsat" předešlý příběh dvou ústředních hrdinů a ten "vyspělý závěr" nechat po letech zase otevřít. Je to jako setkání na všech třídních srazech, nebo kdekoli jinde chcete, kde narážíte na tu svoji velkou lásku, se kterou vás třeba pojí několik vašich poprvé a společně jste prožili něco výjimečného a teď sedíte proti sobě a musíte se tvářit, jak jste šťastní, jak nejste vzrušení představou, co kdyby.. Uvědomují si tvůrci, že na konci minulého setkání udělali chybu? A chtějí ji teď napravit tím, že osudy dua nakonec přece jen za každou cenu propletou? A není to celé trošku sobecké? Vlastně nevím, ale nepřestává mě fascinovat se ptát od začátku do konce na podobné otázky.. Po celou dobu vidíte, jak se představy a sny tvůrců mění ve zkušenost, která ve velkém definuje tohle pokračování.. Opravdová láska je věčná, nedá se opakovat a tohle pokračování se úspěšně snaží dokázat, že Jesse a Celine se zachovali tak správně až to bylo špatně.. Jestli minule byla devadesátiminutová procházka Vídní emočně naprosto zničující, tak jeho "repríza" odehrávající se ve francouzské metropoli byla ještě o něco silnější. A po celou dobu jsem jako divák nemohl uvěřit, jak nefér umí láska a život být, ale i přesto jak vyspěle se k tomu oba umí postavit.. Na Před soumrakem se nedá dívat, pokud jste s postavami Vídeň ještě neopustili a čím více máte něco odžito, tím bude tohle pokračování ještě lepší, až pak jednou překoná první díl, dokud se to zase nostalgicky neotočí.. Co jsem si po prvním díle přál se tady splnilo, jen v tak syrové podobě, že se opět s dvojící rozcházím kompletně vyčerpán.. Tady není pro moji naivitu místo. 80%
Podruhé a snad ještě lepší než předtím. Linklater opět převedl, že to s dialogy umí a udrží divákovu pozornost od začátku až do konce. Hawke a Delpy zestárli, zmoudřeli a připadají mi mnohem více optimističtí než v prvním díle. Pokud tedy nejste člověk, komu vadí film, který je jen plný dialogů, rozhodně se na tento film podívejte, zklamáni rozhodně nebudete.
Zatímco první díl je tak trochu naivní a lehce nedotažený, dvojka je naprosto dokonalou reflexí „vztahu po vztahu“, dalším krůčkem na cestě životem, ve kterém se dvojice sympatických protagonistů s naprostou nenuceností věnuje životním pravdám prostřednictvím vlastních reakcí. Ten film je očividná zkušenost, jehož rafinovanost dokonale podtrhuje otevřený konec. Kdyby se tvůrci tu rošádu myšlenek a pocitů snažili nějak zafinišovat, naprosto by zabili to kouzlo neurčitého. Takhle to má tečku, na kterou se nezapomíná. "Já vím"…