Výborné ale hodně "těžké" drama, ve kterém se nevyskytne jediná světlá chvilka. Jon Voight je výborný ale i tak ho zastiňuje dokonalý Hoffman v jedné ze svých nejlepších rolí.
Tento film posbíral ve své době neuvěřitelnou porci ocenění a tak jsem se na něj hodně těšil. I když to není vůbec špatný film, tak jsem spíše zklamaný, očekávání bylo veliké. Dobrý výkon Jona Voighta, kterého jsem dlouho nepoznával. Dustin Hoffman měl divnou roli a tak se nemohl moc předvést. Příběh je to mladický, rozháraný.. zvláštní. Jednou mi to stačilo.
Výborný Voight a ještě lepší Hoffman, slavná píseň, ponurá depresivní atmosféra a nečekaný závěr. Silný zážitek. A věřím, že ve své době tohle zobrazení NY jako města plného podivínů, úchylů a nadržených paniček, muselo být pro hodně lidí hodně drsné.
Půlnoční kovboj není hezký film ve smyslu běžné hollywoodské podívané. Je to komplikovaný snímek s ohromným morálním přesahem a naprosto invenční filmařinou. Vše leží už v perfektně vybudovaném scénáři s jasně daným dramatickým obloukem a vývojem postav. Schlesinger na plátno vrší jeden zajímavý obraz za druhým. Záběry špinavého domu, krvavého západu slunce nebo z porno kina střídá s retrospektivami a iluzivními záběry. Střihová skladba skládající se z kombinace klasického lineárního vyprávění, uměleckých montáží a snových výjevů film posouvá do pásma mnohovrstevnaté podívané. Kromě brilantní režie a scénáře je třeba vyzdvihnout také nestárnoucí hudbu. Ústřední instrumentální motiv je dílem Johna Barryho a titulní skladba Everybody´s Talking, která film proslavila, je společným dílem Freda Neila a Nilssona. Herecké duo Jon Voight a Dustin Hoffman však srší takovou energií a viditelnou rivalitou, že v historii kinematografie najdeme jen pár herců, kteří by vytvořili přesvědčivější tandem.
Vrchol deprese, režijní kreativity a hereckého mistrovství. A zároveň z toho jakýmsi až poetickým způsobem (asi ta příjemná hudba jako dozvuk uvolněných šedesátek) vyzařuje cosi hezkého a nadějeplného.. Snad nejvíce přesvědčivý rozklad městského amerického snu a dost možná nejlepší výkon Dustina Hoffmana, kterým překonává i více psychicky zaškatulkovaného Rain Mana.
Pozoruhodnej nezávislej film, který svou formou zaujme i dnes. Nečekal jsem, že u takhle starého filmu uvidim tak živelnou práci se střihem. Zajímavé je, že zrovna Angličan Schlesinger dokázal zachytit prostředí betonové džungle tak dobře. Jednotlivé záběry na moře lidí plujících po špinavých ulicích New Yorku v kombinaci s nevídaným editem mi uvízly v paměti a zařadily film do řady těch, na které se během života budu mít chuť znovu podívat. Škoda jen, že z toho tématu nebylo vytěženo více. Postava salóního kovboje z amerického zapadákova, mladíka, kterej v tom svym kostýmu a naivními představami do hektického světa New Yorku nezapadá, což ho odstrčí na okraj společnosti hned vedle nemocného a špinavého ztroskotance, s nímž kovboj naváže jakési podivné přátelství. Je zřejmé, proč se ve spojení s tímto filmem mluví o nenaplněném snu lepšího života, deziluzi a odvrácené tváře velkoměsta, kde na sobě jsou lidé nalepení tak, až od sebe mají vlastně dál než jinde. Škoda jen, že ten film nemá větší tah na branku. Dějově je to vlastně dost malý film. Postavy se vlastně plácají na místě, což by nebyl takový problém, protože téma je dosti nosné. Kovboj Voight ani zaflusanej Hoffman však nejsou přiliš zábavní (nemyslím vtipný) postavy. Vlastně jsou docela nesympatičtí. Ale né - to taky není přesný, protože jsem ve filmech viděl i nesmypatické postavy, se kterými jsem chtěl "trávit čas". Možná kdyby dialogy měly stejný říz jako samotný edit filmu, tak by mi Půlnoční Kovboj byl mnohem milejším filmem. Kdyby tu pak byl silný narativ, tak by film klidně mohl útočit na plné hodnocení a to v porovnání si filmy, které jsem do dnes viděl. I tak je to ale dost dobrej film a nechci mu upírat ocenění, která získal. 3,5/5
Viděl jsem to kdysi dávno v době kdy se zde budoval socialismus. Měl to být příklad zločinů kapitalismu na lidech. Nevím, proč bych se na tohle dílo díval znovu. Dva ztroskotanci z vlastní vůle se hrabou ve s.....ch? Proč by mě to mělo zajímat? Není to zábava a kdybych chtěl dostat depku mrknu na zprávy v 19.00 hod.
Výrazna strihová skladba, sebavedomá réžia a dve výborne zahrané postavy. Aj Hoffman aj Voight predvádzajú jedny zo svojich najlepších výkonov. Mam rád filmy ktoré vo mne zanechajú silný pocit ajkeď ho neviem úplne presne opísať. Polnočný kovboj to dokázal. Funguje ako sociálna miništúdia ľudskej osamelosti, života na ulici, nenaplnených túžob a zároveň skromný príbeh o kamarátstve čo vzniklo úplnou náhodou a ajtak prerástlo v niečo viac. Dlho som pozretie odkladal a bola to chyba. V strede filmu ma príbeh trochu strácal a chápem divákov ktorým záver tak nejak vyfučal do prázdna, (aj mňa trochu štve že som presne vedel kam smerujeme) no pozitíva značne prevládajú. Najviac si budem pamätať vyobrazenie atmosféry odvrátenej stránky New Yourku. To bolo prvotriedne.
Půlnoční kovboj je v mém případě jeden z těch filmů, na které jsem schopen nekriticky pět ódy a tvrdit o nich, že mě zasáhly přímo do srdíčka (a v tomto případě je to obzvláště pravda :-)). Půlnoční kovboj je nepřekonatelný film o nesplněných snech, velkém přátelství, beznaději i doufání... Je to velmi dojemný, ale současně místy vtipný příběh, který nabourává tradiční představy o americkém snu a odhaluje v nich pouhé klišé. Skutečný život je totiž někde úplně jinde. Ratso Rizzo a Joe Buck vědí své... Málo filmů americké produkce té doby (ale opravdu jen té?) má tak neuvěřitelnou hloubku a současně skvělou formu, působivou atmosféru a dokonalé herecké výkony (Dustin Hoffman tuhle roli snad už nikdy nepřekonal). Navzdory dobovým reáliím (hippie party) jde o silný nadčasový film, který má rozhodně co říct i v dnešní době. "I'm walking here! I'm walking here! "