Články o Psí odpoledne

Americká sportovní redakce si před dvaapadesáti lety na olympiádě v Mnichově rozhazovala jednotlivé disciplíny, když k jejich centrále dolehly zvuky nedaleké střelby. Palestinští útočníci na ubytovnách zajali izraelský tým a celý svět rázem v němém úžasu přihlížel živé reportáži novinářů, kteří stáli před nepoznanými etickými dilematy. Na Oscary pasované faktografické drama Mnichov 1972 (September 5) zapojuje právě perspektivu šokovaných žurnalistů a podobně jako Vlny Jiřího Mádla prolíná hranou dramatizaci s množstvím archivních záběrů. V prvním traileru má tento přístup kýžený naturalistický efekt a upoutávka nás spolu s dosavadní chválou z Benátek připravuje na jeden z nejzásadnějších filmových zážitků roku. U nás ho v kinech okusíme až od 6. března 2025.

Žánr true crime nás fascinoval odjakživa a literární zkazky o zločinech si lidi rádi četli dávno před zrodem kinematografie. Není tedy divu, že i pohyblivé obrázky se na našem znechucení a upřímném pohoršení s gustem svezly. Lze říct, že v posledních letech jsou díla tohoto typu ještě oblíbenější než kdy dřív, což souvisí především s netflixovskou chutí zpracovat téměř každý zločin do několikadílné minisérie.

Nechybělo málo a Sidney Lumet mohl být velikánem polského filmu. Jeho otec, sám velmi aktivní v branži, měl rozhodně jasno v tom, jakým směrem syna vést. Protože ale s manželkou ještě před jeho narozením emigroval do Spojených států, otevřel svému synovi širší dveře. Z Lumeta se stal jeden z velikánů amerického filmu, který dal světu hned několik ikonických titulů. Opanoval především 70. léta, ale točil ještě v tomto století. Narodil se před 100 lety a opustil nás v roce 2011.

Al Pacino platí za jednoho z nejikoničtějších a nejslavnějších amerických herců. Téměř každý jeho film slavil u diváků i kritiky úspěch a jeho jméno v titulcích platilo velmi dlouho za jisté osvědčení kvality. Později se mu sice výběr rolí několikrát nepovedl, ale s ohledem na jeho bohatou hereckou kariéru to byla vzácná výjimka.

Herecké kariéry často trvají dlouhá desetiletí, během nichž se vkus publika i kinematografické trendy značně proměňují. I proto se jen těm nejzářivějším hvězdám podaří udržet na výsluní delší dobu, případně skončit ve chvíli, kdy to dává smysl.

Zajímalo vás někdy, jak realisticky zobrazují bankovní loupeže v Hollywoodu? Jsou dva způsoby, jak něco takového zjistit. Můžete se buď sami pokusit vykrást banku, což vřele nedoporučujeme, nebo se zeptat odborníka na slovo vzatého. Jedním takovým je Cain Vincent Dyer, který se během dvou let zúčastnil více než stovky bankovních loupeží a který pro Insider zrecenzoval několik filmů na toto téma.

Bědování nad nekonečným přívalem nepůvodních děl, pokračování a remaků je ve filmovém průmyslu možná oprávněné, ale rozhodně existují pozitivní výjimky. Některá pokračování milovaných hitů lidé zkrátka chtějí vidět, nové kabáty opatřené moderními efekty či aktuálními společenskými tématy mnohým látkám sluší. A proč by nešlo pomocí moderních technologií a současných autorů a autorek znovuoživit třeba následující díla, na nichž se zub času z různých důvodů podepsal a jejichž sdělení si zaslouží připomínat?

Cena americké filmové Akademie představuje nejvyšší poctu, jaké může herec či herečka ve filmové branži dosáhnout. Její zisk ovšem skýtá i paradoxy a zásluhy jednotlivých vítězů lze zpochybňovat. Může jim dopomoci jejich dlouholetá prestiž, popřípadě dřívější neúspěch s rolí (či rolemi), za niž by si oscarové vavříny zasloužili víc. A to se děje nezřídka.

Držitel dvou oscarových nominací, norský snímek Nejhorší člověk na světě, vstupuje tento týden do tuzemských kin. Příběh zasazený do Osla, jednoho z nejinovativnějších evropských měst a rodiště realistického dramatika Henrika Ibsena, sleduje třicetiletou ženu, která se pokouší srovnat své priority a nastavit vyhovující životní kurz. Režisér Joachim Trier ji sleduje distancovaně i hloubavě a nabízí portrét dospívající generace, jejích obav i slabostí. Navzdory mírné zdlouhavosti pohltí i dojme.

Následující herecké osobnosti měly rozdílné životní osudy. Někdo se dožil krásného věku a zazářil v nespočtu filmů, další potkala smrt v mladém věku a na vrcholu jejich kariérního vzestupu. Společné však mají jedno – svůj zřejmě nejlepší a nejvíce vzpomínaný výkon tito herci a herečky předvedli v projektu, který byl jejich definitivně posledním.