Spolupráce Davida Leana s Noelem Cowardem vyvrcholila snímkem Pouto nejsilnější, který patří k nejslavnějším britským filmům poválečné historie a také k nejkrásnějším romancím vůbec. I zde byla předlohou divadelní hra, respektive jedna z devíti jednoaktovek, které Coward napsal v polovině 30. let a které nesly souhrnný název Tonight at 8.30 (Dnes večer o půl deváté). Sotva hodinová hra o náhodném setkání a neočekávaném milostném vzplanutí dvou zadaných lidí středního věku se původně jmenovala Still Life (Tichý život) a celá se odehrávala v pěti scénách v jediném nádražním bufetu. Lean stejně jako v případě Rozmarného ducha příběh z této kulisy vyvedl, ovšem tentokrát mělo jeho ryze účelové filmařské řešení i další důvod.
70%. Čekal jsem něco zcela jiného. Dočkal jsem se obstarožních herců (hlavní představitelce není dvacet, a dokonce ani třicet) a příběhu o tom, jak dva lidé středního věku nemohou být spolu, protože oba jsou v manželství s někým jiným. Nicméně zvláště výkon Celie Johnson byl vážně skvělý a nominace na Oscara zasloužená, zajímavá byla i závěrečná scéna, ve které hrdinka vybíhá na nástupiště a kamera se diagonálně pootočí. Takže nakonec to tak zlé nebylo...
Krásný prostý a přitom tak upřímný příběh jedné lásky, která vzplane mezi dvojicí, jenž se náhodně potká na vlakovém nádraží. Výborně zachycena ta omamnost momentu, toho co následuje i co to pro ty dva znamená. Jen malinkatý krůček od toho, abych dal nejvyšší známku.
'Pouto nejsilnější' je často považováno za jeden z nejlepších romantických filmů všech dob a je ceněno pro svou realistickou a citlivou interpretaci zakázané lásky.
Režisér David Lean byl známý pro své epické filmy, ale 'Pouto nejsilnější' je intimní drama, které se zaměřuje na emocionální hloubku postav.
Film 'Pouto nejsilnější' (Brief Encounter) je adaptací jednoaktové hry 'Still Life' od Noëla Cowarda.