České televize už finišují svou klasickou televizní sezónu a pomalu vytahují svůj tradiční vánoční program. Čekají vás ovšem nejen první vánoční filmy, ale také záplava komiksovek či filmových klasik.
Klasický western byl ve druhé půlce šedesátých let takovým tím zaprášeným žánrem, v němž John Wayne hrdě konfrontoval darebáky indiánského i rasisticky neutrálnějšího původu. Roku 1969, kdy měl ke konci září v USA premiéru snímek Butch Cassidy a Sundance Kid, už kovboje Divokého západu filmaři přetvarovali na méně jednoznačné antihrdiny v dílech Sergia Leoneho (Tenkrát na západě) či Sama Peckinpaha (Divoká banda). První spolupráce Paula Newmana s Robertem Redfordem, která alternovala hrubě zmapovanou historii ve prospěch univerzálnější přístupnosti konktrakulturnímu publiku a k frkání konzervativců, představila nový a dodnes populární typ šviháckých tahounů s citem pro situační komedii, kteří svobody nechtějí docílit jen pod zkrvavenou americkou zástavou.
Definovat žánr thrilleru není úplně jednoduché. Většinou se jedná o temné příběhy s tajuplnými zápletkami plnými násilí a nebezpečí pro hlavní postavy, přičemž jejich tvůrci kooperují s přidruženými žánry jako krimi, drama nebo sci-fi, v ojedinělých případech také komedie. Takové filmy tvoří nezanedbatelný vzorek, avšak oscarová Akademie dlouhodobě nepřeje temnotě a „podřadným“ žánrům. Třebaže mnozí režiséři považují horor za nejčistší žánr, zlaté sošky sklízí převážně dramata přinášející sociální komentáře a dobově poplatné myšlenky. Thriller (zastoupený v inkriminovaných dílech v různé míře) shrábl Oscara za takřka stoletou historii předávání cen pouze v deseti případech, které si nyní představíme.
Podvodníci a šejdíři (známí v zámoří pod termínem „con artist“) představují ideální filmové či seriálové antihrdiny. V ideálním a mnohem uvědomělejším světě, než je ten náš, bychom si raději vychutnali příběhy jejich obětí, soucítili s nimi a proradné padouchy nekompromisně odsoudili. Spoustu diváků a divaček však fascinují spíše různé podoby zla. Postavy podfukářů navíc obvykle působí charismaticky, jinak by jen těžko dovedly vytvořit dojem síly a moci, který jim následně umožní zneužít systém či jeho slabé články.
William Friedkin byl osobnost v pravém slova smyslu. Sice měl pověst sukničkáře a sebestředného umělce, jenž na začátku divokých 70. let stanul na hollywoodském piedestalu a uměl si to vychutnávat, avšak jeho přínos a nekonečně upřímný názor na kinematografii utvářely a budou utvářet příští generace tvůrců. A to nejen díky Vymítači ďábla, jímž Friedkin, jenž zemřel ve věku 87 let, pomohl zažehnout éru moderních a extrémně výdělečných blockbusterů.
Nejen my, ale i naše maminky a babičky mají své herecké idoly, o kterých se rády vyjadřují v tom smyslu, že by stáli za hřích. Pojďme si několik z nich připomenout a posoudit, zda bychom si mezi nimi také vybrali.
Služba Apple TV+ sice nemá takový objem vlastní tvorby jako třeba Netflix, ale i ona má svým uživatelům co nabídnout. Jedním z nejnovějších filmů v produkci této společnosti je například dobové drama Bankéř v režii George Nolfiho inspirované skutečnými událostmi. V hlavních rolích hrají Anthony Mackie a Samuel L. Jackson.
26. ledna tomu bylo přesně 95 let, co se narodila jedna z největších hereckých legend světového filmu. Newmanovo herecké mistrovství si můžete připomenout některým z následujících snímků.
Dnes večer si v televizi (od 20:00 na Prima MAX) můžete pustit jeden z nejlepších a nejslavnějších filmových westernů, jenž vypráví o dvojici sympatických lupičů.
Robert Redford odešel před dvěma lety do hereckého důchodu (výjimkou bylo kratičké cameo v posledním díle Avengers: Endgame) a my mu to nemůžeme vyčítat. Bůh ví, že už na to má léta právo a nechce se ani věřit tomu, že je modrookému sympaťákovi již 84 let.
