Podvodníci a lháři jako miláčci publika. Antihrdinové nás přitahují až nebezpečně

Skvěle zahrané a z precizního scénáře vycházející snímky jako Podraz (1973), Chyť mě, když to dokážeš (2002) nebo Dannyho parťáci (2001) patří do zlatého fondu kinematografie, mezi skvělé podfukářské snímky můžeme zařadit i Zmizelou (2014) nebo Parazita (2019). O něco podobného, i když přece jen s trochu menším úspěchem, se pokoušely filmy jako Špinavý trik (2013), Můžete mi kdy odpustit? (2018), dva díly Podfukářů (2013 a 2016) či Ulička přízraků (1947 a 2021). Značnou oblibu si získal i seriál Papírový dům (2017) a čestnou zmínku si zaslouží i zvláštní, morálně nepříjemný a snad i proto nedoceněný thriller Jako v bavlnce (2020).

Výčet to není zdaleka definitivní, už jen proto, že z hlediska audiovizuálních trendů posledních let v něm chybí zmínky o true crime dokumentech či hraných zpracování skutečných zločinů, které se s neochvějnou pravidelností objevují na streamovacích službách v čele s Netflixem. Právě tyto obsahy nás zásobují nesčetnými pohledy do duší zločinců.

Jako diváci či divačky totiž milujeme, když nějaký příběh vychází ze skutečné události. To platí především pro podvody, jež jsou na první pohled příliš šílené na to, aby se mohly stát ve skutečnosti. To platí třeba pro hranou minisérii Neskutečná Anna (2022) vycházející z toho, že se mladá žena vydávala za dědičku bohaté německé rodiny a několik let tak balamutila newyorskou smetánku, či dokument Podvodník z Tinderu (2022) o moderním pojetí sňatkového podvodníka.

Podvody postav ve filmech Papírový měsíc (1973) či Bratříčku, kde jsi? (2000) považujeme za menší zlo nejen pro odlehčenou povahu obou snímků, ale podle eseje na webu The Take i díky jejich zasazení do období velké hospodářské krize v USA ve 30. letech. Zdejší podvodníčci se nesnaží vydělat ohromující množství peněz na úkor horních deseti tisíc, chtějí se pouze protlouct náročnou dobou, jež poctivé živnosti příliš nepřeje. Fakt, že většinou jde postavám o něco tak mrzkého, jako je finanční zisk, považujeme za vedlejší. Přesto je samozřejmě příjemnější, když jsou jejich oběťmi boháči či mocné korporace, takže s jejich činy můžeme téměř souhlasit a nelitovat okradené, podvedené nebožáky.

Podobný přístup se objevil i v důsledku ekonomické krize po roce 2008, která rovněž dopadla i na ty nejchudší. To je nejvýrazněji patrné v kriminálce Zlatokopky (2019), v níž se skupina striptérek a obvykle i matek samoživitelek rozhodne okrádat boháče pomocí sofistikovaných podvodů. Morální obhajoba těchto činů je velmi snadná – právě vrstva bohatých a mocných totiž může za problémy těchto žen a na zločiny má proto parta kolem Jennifer Lopez nezpochybnitelný nárok. Také Vlk z Wall Street (2013) či Sázka na nejistotu (2015) zobrazily nablýskaný svět burzy jako prostředí plné spekulací a nepřiznaných zmatků, na něž v důsledku doplatí občané z nižších socioekonomických vrstev.

Stejně jako v případě jiných dramatických příběhů, i v těchto případech hraje zásadní roli motivace. To popisuje i vyhledávaný konzultant scénářů John Truby ve své knize The Anatomy of Story (tedy Anatomie příběhu), podle něhož je třeba ukázat, proč se daná postava chová právě takto. Publikum jí pak může porozumět, aniž by její činy nutně schvalovalo. Třeba v hravé kriminálce Chyť mě, když to dokážeš se lidskému chameleonovi Franku Abagnalovi (v podání Leonarda DiCapria) opakovaně daří měnit podobu, způsob sebeprezentace a celkové vzezření. Proto se nabízí otázka, co je vlastně onen con artist zač, jaký je uvnitř.

V Neskutečné Anně vidíme novinářku, která automaticky předpokládá, že antisociální a bezcitné Annino chování muselo být způsobeno traumatem z dětství či podobnou zkušeností. O to znepokojivější je zjištění, že se mladé ženě nic takového nestalo a jejím hlavním motivem je snaha zbohatnout bez práce. Něco takhle jednoduchého a obecného nás zneklidňuje – vždyť když se může na šikmou plochu dostat obyčejná bezúhonná dívka, nehrozí něco podobného i nám?

Zmíněný Vlk z Wall Street od Martina Scorseseho a scenáristy Terence Wintera je navíc podle videoanalýzy dostupné na YouTube kanálu Studio Binder téměř učebnicovým příkladem, jak funkčně vykreslit antihrdinu podvodníka. Jordan Belfort (opět s tváří Leonarda DiCapria) je sice bezskrupulózním burzovním makléřem, postupně se však dozvídáme o jeho schopnosti vypracovat se z nuly až na vrchol i o toxicitě prostředí Wall Street, jejímž produktem Belfort částečně je. Často nás fascinuje také genialita těchto postav. Dokážou přijít s propracovaným a zdánlivě neprůstřelným plánem, díky němuž jsou tito antihrdinové vždy několik kroků před policií či zločineckými konkurenty.

U Vlka z Wall Street nechybí ani voiceovery vysvětlující jeho vnitřní prožívání a pozorné publikum může sledovat i charakterový oblouk poměrně typický pro antihrdiny – rychlý vzestup a následný pád na dno v důsledku osobnostních vad a neschopností něco s nimi udělat. Jeho příběh je navíc pro diváky a divačky relevantní, neboť upozorňuje na neukojitelnou chamtivost lidí z Wall Street, jež se podílela na zmíněné ekonomické krizi.

Ironií osudu je, že spousta podvodníků a podvodnic, o nichž se točí filmy a seriály, nakonec vlastně uspěla. Dramatizace příběhu sice obvykle znamená, že danou osobu se podařilo odhalit a ideálně i dostat za mříže, vzhledem k povaze zločinů ji však nečekal dlouhý trest. Anna Delvey, Simon Leviev či Adam Neumann, neboli skutečné předlohy Neskutečné Anny, Podvodníka z Tinderu a protagonisty další minisérie WeCrashed (2022), dál podnikají či se jinak veřejně prezentují. Ztvárnění jejich příběhů pro streamovací platformy jim na popularitě a pracovních nabídkách rozličné morální úrovně rozhodně neubralo.

Možná jsme proto oběťmi těchto i mnohých dalších podvodníků i my, když dobrovolně trávíme čas v jejich společnosti. V dokumentech občas zazní i pohledy ze strany obětí a k určité konfrontaci mezi lákavým zlem a jeho důsledky tak dochází. V případě hraných filmů, kde je podvodník či podvodnice hlavní postavou, však převažuje úžas nad vychytralostí šejdířů, jimž se podařilo aspoň na chvíli dosáhnout toho, co v určité míře láká většinu z nás: vzepřít se systému a pokořit jeho limity.

Můžete se podívat i na náš žebříček nejlepších letošních seriálů napříč streamovacími platformami.