Nejlepší černobílý širokoúhlý snímek o vylodění v Normandii, který byl pro TV ořezán a kolorován. Je to však na škodu, protože to tak ztrácí na autenticitě. Na natáčení se podílela plejáda tehdejších filmových hvězd zastupujících každý svou zemi. John Wayne Amerika, Sean Connery Anglie, Bourvil francouzský civilista, atd. Příběh sleduje vše od příprav, přes provedení až po konečně dobití, z obou stran barikády. A nezapomnělo se na nic. Jedná se o poctu všem vojákům, kteří tam zůstali. Scéna, kdy se parašutista zasekne za střechu kostela a visící podél zdi je nucen jen bezmocně sledovat probíhající masakr, se určitě zapsala do filmových dějin. Nic citovějšího snad k vidění není. Události spojenců jsou okořeněny pro odlehčení humorem a těžko říci, jestli to bylo nutné. Zvlášť ve válečných scénách to působí poněkud rušivé. Skupinka jeptišek jdoucí ve smršti kulek a střepin aniž by je cokoliv trefilo je už přitažené za vlasy. Nebo to má demonstrovat, že je ochraňuje bůh? Tisíce komparzistů, záběry bojů s ptačí perspektivy, realistická pyrotechnika bez prskavek a naopak plné kouře a prachu, veškeré politické dění v hlavních štábech. Takové filmy se dnes už opravdu netočí. Film je právem řazen mezi ceněnou klasiku.
Moc pěkný válečný snímek o Invazi do Normandie. Až na slabší pasáže, kdy byly pochybné scénky točeny před plátnem z opravdových záběrů z invaze je to velice zdařilý snímek po technické stránce, masakr, který se stal je za mě na šedesátá léta skvěle zpracován. Zbytečně je tam pár naivních scén pro pohlazení duše Amerického diváka, ale není toho moc. Také se mi líbilo, že se film nesoustředí na jednu postavu, ale je to vhodně rozloženo do několika jednotek a více hlavních postav, které dostávají svůj prostor.
Nejdelší film o nejdelším dnu uteče jako voda. Scénář našel totiž dokonalý balanc mezi spojeneckou a německou perspektivou, mezi civilními dialogy a seznamováním s vojenskými strategiemi, mezi epickými scénami s desítkami komparzistů a vyplňujícími pasážemi v interiérech. Záplava slavných tváří tentokráte není od věci, protože divák se díky nim lépe orientuje, kterou dopředu plánovanou dějovou linii vlastně sleduje. K absolutní dokonalosti schází paradoxně trochu vyhrocenější osobní příběhy a potlačování osudovosti na úkor ironického pomrkávání k historii, která již byla napsána (kolikrát jen zaznělo "Byli by blázni, kdyby podnikli invazi v tomhle počasí / na tomhle místě?"). Z pozice vytyčených vyprávěcích měřítek a komunikativnosti vůči divákovi však dílo v podstatě bezchybné...
Anatomie jedné z klíčových událostí druhé světové války. Drží se historických faktů, to ano. Filmové triky jsou už trochu komické, ale promítnuté bílé padáky, které se cukaně snášejí k zemi, se dají odpustit. I to plátno na pozadí některých jiných scén. Líbí se mi ta nestrannost, kdy nahlížíme jak do spojeneckých, tak do nepřátelských míst v podstatě bez kritického hodnocení. I ti Němci jsou vypodobněni jako lidé s duší, s pocity a s hrdostí. Pár komických situací se povedlo natočit uvěřitelněji než některé tragické. Co však považuji za nevěrohodné a zbytečně filmově obalené, je prakticky žádná krev a okamžité milosrdné umírání. Také požadavek jednoho z vojáků, jsa pod těžkou palbou na pláži: "Doktor! Doktor!" je hořce úsměvný. Skvělá a obdivuhodná je ovšem dlouhá bojová scéna točená shora, z nadhledu nad budovami města. S ohledem na dobu vzniku hodnotím jako dobře natočený film o událostech, jež nemají být zapomenuty.
(5.9.2021)
Skvělý, dobře natočený a historicky celkem přesný, dalo by se říci dokumentární, válečný film. Tento film ukazuje události 5. a 6. června roku 1944 z pohledu tří válčících stran - ze strany Spojenců, ze strany francouzského odboje a také ze strany Němců, kteří se museli bránit před největší obojživelnou invazí v historii. Začíná to tedy přípravami na vylodění, kterému hrozí odložení, protože počasí nad kanálem je větrné a deštivé. Spojenci čekají na to, až se udělá trochu hezky a přitom se snaží předvídat reakci sil Osy bránících severní Francii. Jako vrchní velitel spojeneckých sil jedná generál Dwight Eisenhower se svými podřízenými veliteli o tom, zda vylodění odložit, nebo jej spustit. Po prostudování zprávy o špatném počasí a zprávy o umístění divizí německé armády, se IKE rozhodne invazi spustit. Chudáci promočení vojáci museli čekat na moři tři dny, moknout a zvracet, protože většina z nich už dostala mořskou nemoc. Naopak Němci si celou dobu myslí, že invaze proběhne v Calais, kde je průliv La Manche nejužší a v době, kdy bude lepší počasí. Několik scén dokumentuje ranní hodiny 6. června: Spojenecké výsadkové jednotky jsou vyslány, aby obsadily klíčová místa ve vnitrozemí, daleko od pláží, a také aby se spojily s francouzským odbojem, který se o invazi dozvěděl pomocí šifrované zprávy z rádia, které Němci moc nerozumí - jsou to Verlainovy verše. Výsadkáři nejprve vysadí z letounu třaskavé panáky, kteří zmátnou nepřítele, zatímco ostatní skočí na jiném místě. Přesto se všem seskok nepovede a mnoho z nich spadne do města Sainte-Mère-Église na nádvoří zámku, kde sídlí německá armáda a tak paragáni i přes hrdinný odpor skončí zastřeleni nebo zajati. Ostatní mají trochu větší štěstí a povede se jim spojit s odbojem a s jinými pluky, a to díky jejich signálu - na jedno hvízdnutí se odpoví dvěma hvízdnutími, přesto to jeden výsadkář splete a to jej stojí život. Přitom si také užijí srandu, hlavně když těsně procházejí kolem německých vojáků, kteří si jich nevšimnou. Mezi ikonické scény patří samotné vylodění v Normandii, kde mají největší problémy Američané na Omaze a vypadá to tu pro ně velice špatně, naštěstí však jejich velitel sežene nějaké ty ženisty, odpálí ostnaté dráty a betonový val a vojáci konečně mohou opustit pláž a vyčistit německou obranu. Také se jim dobře povedlo zrekonstruovat útok americké prozatímní skupiny Ranger Group na Pointe du Hoc, opevněnou skálu přímo nad plážemi, ze které Němci ostřelovali vyloďující se vojáky. Rangeři použili provazové žebříky, po kterých lezli nahoru, zatímco po nich Němci stříleli a přeřezávali jim lana. Nejvíce mě však bavil útok svobodných francouzských sil na Ouistreham, což se nejprve zdálo jako jednoduchá akce, ale Němci měli na jedné vysoké budově silné kulometné hnízdo a v přízemí v bunkru měli klasické dělo. Francouzi se schovávali v protější budově, zatímco je tam navštívily neohrožené jeptišky, které se staraly o raněné. Akce vypadala celkem beznadějně, stejně jako snaha opustit pláž Omaha, ale nakonec přišla tanková podpora a celé německé hnízdo zlikvidovala. Na vyloďující se vojáky také útočili dva piloti Luftwaffe, kteří jim dělali dost velké problémy, než se je povedlo zlikvidovat. Film končí sestřihem, který ukazuje různé spojenecké jednotky, jak konsolidují svá předmostí před postupem do francouzského vnitrozemí, aby nakonec dosáhly Německa. Ve filmu jsou téměř opomenuty stereotypy o zlých Němcích, ti jsou zde vyobrazováni jako vojáci, kteří musí bránit Francii. Nejvtipnější bylo, že si zrovna Rommel odjel na oslavu narozenin a to, že velitel německých sil musel mít svolení Vůdce, aby mohl povolat záložníky. Vůdce však spal a po probuzení měl špatnou náladu, na což velitel poznamenal, že "se nebude ptát na povolení toho bohémského kaprála". Ve filmu nechybí ani humor, především ve francouzském odboji a mezi výsadkáři. Také zde zde objevili celkem známí herci v malých rolích, například Henry Fonda, Sean Connery a Richard Burton, jejich postavy však byly rovnocenné se spoustou ostatních.
Jeden z mála filmů, který by měl být promítán ve školách v hodinách dějepisu a který napínavou formou studenty poučí o jedné z nejdůležitějších spojeneckých akcí na sklonku druhé světové války. Herecké obsazení tohoto filmu je jedno z nejšpičkovějších, protože se v něm objevují hvězdy jak amerického a anglického, tak francouzského a německého filmu.
Americká propaganda možná není tak in your face jako sovětská, ale otravná je stejně, ne-li víc. Tenhle film navíc postrádá spektákl, který by mít chtěl. Ale tak co chci, když se na to dívám den poté, co jsem viděl Vojnu a mír, která je co do filmařských kvalit někde naprosto jinde. Každopádně je tohle nuda na obstojné úrovni. Být fanoušek válečných filmů starého střihu, asi jsem shovívavějěí.