Představte si, že svět kolem Vás je jako podle šablony, existuje jen jedna univerzální barva, jeden typ nábytku, všichni mají stejný střih vlasů, stejné oblečení. Má to své výhody, nikomu nemáte co závidět. Ale nechyběla by Vám právě odlišnost a možnost volby?
Dvanáctiletý Jonas v takovém světě žije. Lidé neznají války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované a regulované, absolutní jednota je nejvyšší hodnotou. Nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti.
Jonas se má stát „příjemcem paměti“, strážcem vzpomínek. Tím získává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství ...
Začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív...
Neslané nemastné sci-fi, které nepřináší nic nového.. vládnoucí vrstvou ovládané lidstvo, kterému vstěpují rádoby dobré vlastností a řád. Kladně hodnotím černobílý začátek a postupně se prodávající barvy, což dobře kooperuje se scénářem.. jinak jen mírně nadprůměrný kousek - 60%
Equilibrium pro...pro koho vlastně? Neskutečná blbost, navíc zrežírovaná naprosto sterilním způsobem. Jako bonus jeden z nejhorších dabingů za poslední roky. Jeffe, do čeho jsi to sakra vlezl?