Magická hlubina je film režiséra Luca Bessona, který ponoří diváky do hypnotizujícího světa volného potápění. Příběh, inspirovaný skutečnými událostmi, sleduje rivalitu mezi dvěma vynikajícími potápěči - Jacquesem Mayolem (Jean-Marc Barr) a Enzem Maiorcou (Jean Reno). Jacques, tichý a introspektivní muž, má hluboké spojení s mořem a delfíny, což mu dává téměř nadpřirozenou schopnost zadržet dech a ponořit se do hlubin oceánu. Charizmatický a soutěživý Enzo naproti tomu poháněn touhou být nejlepší v každém směru. Snímek kromě jejich soupeření na mistrovství světa v hloubkovém potápění sleduje také Jacquesův vztah z jeho osudovou láskou Johannou.
Příběh o rivalitě dvou kamarádů z dětství, nyní světově proslulých potápěčů ve snaze překonat rekord jeden druhého v hloubce potápění. Snímek vyvolávající fascinaci moře s kladem magických obrazů v klidné meditaci o zdánlivě nekonečné rozlehlosti Tichého oceánu v opojení konce existenčních rysů, podpořené ikonickým soundtrackem. K lepšímu diváckému uchopení jsou použity delfíni, z nichž ta nejcitovější scéna je na samém konci celého dějství. Luc Besson tímto zachytil pocit života postav a jejich lásce k mořskému světu. Jedná se o film, který vyjadřuje stav mysli v dokonalé symbióze s časem prostřednictvím šílené snahy o existenci v hlubinách oceánu na úkor konvenčního životního smyslu. Je to v podstatě o psychologii a postavení člověka a tak záleží jen na divácích, jestli dokáží soucítit s takovými lidmi. Je to ryzí příběh charakteru potápěčských nadšenců interpretující až s odzbrojující přirozeností, který ve své fascinující podobě bere dech i dnes.
Snímek o překonávání lidských limitů za cenu nejvyšší. Rivalitu a přátelství zároveň se podařilo dvojicí Jean Reno, Jean-Marc Barr přenést na diváka opravdu skvěle. Film lahodí i oku a nevyhnutelný, i když předvídatelný konec je povedený a silný. 70%
Přestože je film inspirován životem Jacquese Mayola a Enza Maiorcy (kteří v době uvedení filmu žili, na rozdíl od postav v něm představených) a mnohé aspekty příběhu jsou smyšlené, osud jednoho ze skutečných potápěčů byl ve filmu kupodivu předpovězen. V evropské verzi filmu se Jacques potopí až na dno oceánu a už se nikdy nevrátí - některým divákům to naznačuje, že spáchal sebevraždu. Skutečný Jacques Mayol spáchal v roce 2001 v Itálii ve věku 74 let sebevraždu oběšením. Enzo zemřel v listopadu 2016.