Špičkový i kontroverzní Leon slaví 30 let. Besson šokujícím vztahem zkoušel, kam může zajít
Luc Besson patřil v 90. letech mezi největší hvězdy nejen francouzského, ale celkově evropského filmu. Jeho Magická hlubina se na přelomu osmdesátek a devadesátek stala obřím hitem a čich na divácké hity potvrdil o pár let později pozitivně přijímanou Brutální Nikitou. Už tehdy se ukazovalo nejen jeho špičkové řemeslo, cit pro pohlcující vizuál či střih, ale také fakt, že Besson bude mít blíže k srdcím diváků než kritiků. Stal se ostatně hlavní tváří filmařské vlny Cinéma du look, která preferovala styl před hloubkou a narací. Jistým vrcholem je v tomto směru právě Leon, jenž zároveň naplno započal Bessonovo tokání s jasně čitelnými žánrovkami, což následně pokračovalo i v jeho plodné producentské stáji.
Leon v podstatě vznikl na základech Brutální Nikity, kde se jednou z nejvýraznějších a divácky nejoblíbenějších postav stal obávaný a chladnokrevný čistič Viktor v podání charismatického Jeana Rena. Toho si neoblíbili pouze diváci, ale také sám Besson, který se zamyslel nad tím, jak by to vypadalo, kdyby měla postava amerického bratříčka, jenž ale přeci jen projeví o něco více lidskosti a empatie.
Když dáte zabijákovi lidskou tvář
A tak vznikl Leon, zabijácký nemluva s fixací na svou oblíbenou pokojovou rostlinu a také milovník mléka. A zejména naprostá špička svého oboru, čehož dosáhl také svým odměřeným chováním a pečlivě nastavenými pravidly či metodami. Jeho rutinu mu ovšem naruší dvanáctiletá sousedka Mathilda, které zkorumpovaní poldové zrovna pozabíjeli rodinu a ona hledá pomoc. A jak už všichni moc dobře víme, u Leona toho nakonec najde mnohem více.
Výsledkem je památný a v českých televizích pravidelně reprízovaný mix americké žánrové školy s intenzivní akcí, brutalitou a oku lahodícími momenty s francouzskou poetikou, v níž nechybí ani špetka sentimentu a melancholie. Besson dokázal namíchat řemeslně precizní divácký koktejl, v němž nezapřel svou věčnou duši dítěte a vynalézavého hračičky, ale zároveň natočil jeden ze svých filmařsky nejvyspělejších kousků s jedinečnou atmosférou, který se divákovi neomrzí ani po několika zhlédnutích. Charismatický Jean Reno, začínající Natalie Portman a neskutečně démonický Gary Oldman jsou tak už jen šťavnatými třešničkami na dortu.
Dětská láska na hraně
Leon zastihl Bessona nejen na jeho filmařském vrcholu, ale také v době, kdy se nebál riskovat a v jednom z hlavních motivů snímku zkoušel, kam až může zajít. Řeč je samozřejmě o velmi netradičním poutu mezi málomluvným zabijákem a jeho nezletilou učednicí. V moderní době jsou sice trendy „otcovské“ vztahy mezi zamlklými drsňáky a křehkými dospívajícími dívkami, pouto mezi Mathildou a Leonem se ovšem „nenápadně“ noří do daleko riskantnějších vod než Logan či The Last of Us.
Zde se totiž Besson pustil až na samotnou hranici motivu první dětské lásky, kterou se nebál ani malinko přešlápnout. Vlastně se ani nelze divit, že mezi odpůrci snímku se objevovala nařčení z pedofilie. A to ještě možná řada z nich ani neviděla scény z režisérské verze, v níž Mathilda svádí zabijáka v růžových šatičkách a mluví spolu o lásce a prvních sexuálních zkušenostech.
Kontroverzní vztah ústřední dvojice rozbouřil diskuze už během své premiéry a ve společnosti v podstatě rezonuje dodnes. Znovu se totiž problematické téma filmu vyjevilo před několika lety, kdy byl Besson v rámci éry #MeToo obviněn několika ženami ze znásilnění a sexuálního obtěžování. V té době se začalo probírat, že k problematickému poutu pod hranou zákona Francouze nejspíš inspirovalo jeho soukromí.
V době vzniku snímku totiž chodil s tehdy náctiletou Maïwenn, budoucí herečkou a režisérkou. S tou se známý tvůrce seznámil v jejích 12 letech, kdy jemu bylo 29, oficiálně s ní začal chodit po jejích 15. narozeninách. O rok později otěhotněla a vzala si Bessona v jeho 33 letech za manžela. Maïwenn pak tvrdí, že právě jejich vztah byl pro Leona hlavní inspirací. S faktem, že se stále jedná o kontroverzní dílo, pak loni v rozhovoru pro The Hollywood Reporter souhlasila také Natalie Portman. Ta prohlásila, že Leon pro ni stále zůstává jednou z nejdůležitějších rolí a zkušeností, zároveň má ovšem k filmu komplikovaný vztah a v jistých aspektech už je pro ni malinko problematický.
Tyto okolnosti sice dávají snímku poněkud mrazivé souvislosti, kvůli nimž bude asi Leon vždy vzbuzovat bouřlivé debaty. To ovšem nic nemění na tom, že se jedná o jednu z nejvýraznějších žánrovek 90. let, jež svým nekompromisním stylem, hezky budovaným scénářem, těžkotonážní akcí, emotivním závěrem i špičkovými výkony strhla většinu diváků natolik, že jim Bessonovu pro mnohé problematickou linku nedělá problém akceptovat. Režisér zkrátka chtěl provokovat, jít až na dřeň a vyvolat v publiku emoce po všech směrech. A to se mu beze zbytku daří i po třech dekádách.