Hlavním hrdinou jedné z nejlepších komedií ve filmografii Vlasty Buriana je nepříliš úspěšný a věčně zadlužený František Lelíček, kterého navštíví legendární detektiv Sherlock Holmes a zaměstná ho jako dvojníka portorického krále Ferdinanda XXIII. Důvodem je nejen bojácná povaha krále, ale také skutečnost, že na něj někteří vysocí úředníci ve spojení s anarchisty chystají atentát. Svérázný Lelíček vtrhne do ospalého království jako čerstvý vítr a s burianovskou svérázností likviduje jednu překážku za druhou. Vymění hymnu, zlikviduje všechny pokusy o atentát a zvládne dokonce i velmi intimní setkání s královnu, která je nečekanou změnou manžela více než nadšena.
Mistr Burian si zde vyzkoušel dvojroli ale kvalitativně je to až na pár výborných scén a hlášek jeden z těch slabších kousků. Trochu jsem nepochopil účast Sherlocka Holmese.
Ve čtvrtém zvukovém snímku se Vlasta Burian opět vyřádil a vlastně i svým přičiněním, neboť původně měl film vypadat zcela jinak a právě to ´jinak´ nesedělo jeho komice. A tak zasáhl. A zasáhl dobře. Po druhé si střihl dvojroli, ve které, kromě pro něj typické postavy, dokonale charakterově zahrál, jak se jednoduše říká, ťunťu, v tomto případě, vladaře. Vlasta Burian kromě svého komického herectví a podání vtípků hodné pouze jeho umu, také předvedl další svou schopnost a tím jsou jazyky. V předchozím snímku ´On a jeho sestra´ (1931) to byla imitace hudebních nástrojů, zde ukazuje, jak se dá naučit výslovnost a správná intonace francouzského a anglického jazyka. Dělat dvojníka vladaři, na kterého se chystá atentát není žádná prča, ale tady to prča je. Zajímavostí jsou ti atentátníci. Něco takového bylo v podstatě použito, byť samozřejmě v odlišné scéně, i ve snímku ´Císařův pekař - Pekařův císař´ (1951). Stačí si porovnat scénu s bombou v tomto snímku s otráveným vínem ve snímku zmíněném. Mnohé překvapuje režisér Martin Frič v roli Sherlocka Holmese. A je to dáno tím, jak málo se o něm ví, že běžně hrál už v němých filmech a že si zahrál i v několika dalších. Lída Baarová je svou přítomností už jen třešničkou na dortu, i když prostoru zrovna moc nemá. Jedna komická scéna tedy střídá druhou, Burianův slovní kulomet neutuchá jedinou chvilkou a tak se dá říct, že divák, který se u tohoto snímku nudí, musí být neskutečný morous. Už ohromný úspěch ve své době film hodnotí samo za sebe. Zub času sice neskonale pracuje, ale film se drží a je to dobře.
Lelíček je slabší film s Vlastou Burianem, jakoby naplno nedal do filmu svůj komediální talent... dvojníci, záměny, intriky.. takové všední. Při vší úctě se mi bohužel nelíbil pan Frič v roli Sherlocka Holmese. Ve filmu je ale pár humorných scén a za mě se jedná o nadprůměrný film - 60%.
Chyba ve filmu: Ministerský předseda (T. Pištěk) a dvorní maršálek (Č. Šlégl) čtou v novinách, které jsou psány asi španělsky, český článek o královi. Lze zřetelně rozpoznat, že tento článek byl do těch novin vlepen.