Děj se odehrává na počátku roku 1860 a je autobiografií hlavní ženské postavy. Ovdovělá Anna Leowens (Deborah Kerr) přijíždí z Anglie se svým synem ke dvoru despotického Siamského krále Mongkuta (Yull Brynner), jako vychovatelka jeho dětí. Příběh začíná v Bangkoku. Na loď dorazí králova eskorta, a doprovodí ji ke králi, kde se seznamuje s jeho okouzlujícími dětmi a mnoha krásnými manželkami. Souhlasí s tím, že zůstane u dvora, a bude učit nejen děti, ale příležitostně i jeho početné manželky. Po počátečních úskalích se energické ženě podaří králi vštěpit civilizační způsoby a získá si tím nejen uznání, ale i jeho náklonnost.
Muzikály rozhodně nevyhledávám, ale tady bylo té hudby rozumné množství a film jsem si užil. Střetávání rozdílných kultur, trošku feminismu, ale vše v míře rozumné. Yul Brynner hrál hodně zvláštně a ve westernech mi upřímně řečeno sedí nevíce. Nezapomenutelná pro mě zůstane pasáž s divadelním představením, tu jsem sledoval téměř bez dechu.
Král a já je nesmírně příjemnou podívanou, která rozhodně nestárne. Hlavním úspěchem je kromě skutečně úžasné výpravy a kvalitní hudební kompozice zejména vzájemná chemie mezi dvojicí hlavních představitelů. Nezapomenutelné je zejména Brynnerovo neustálé:,,et cetera, et cetera“. Film se stal hned po uvedení ohromným diváckým a kritickým úspěchem a v průběhu několika desetiletí se dočkal celé řady obnovených premiér a mnohokrát se uváděl v televizi s velkým úspěchem. Pokud jste film neviděli, možná znáte ještě emancipovanější verzi s Jodie Foster z roku 1999. Podstatně větší problémy měl film v Thajsku, kde byl okamžitě zakázán.