Muzikály rozhodně nevyhledávám, ale tady bylo té hudby rozumné množství a film jsem si užil. Střetávání rozdílných kultur, trošku feminismu, ale vše v míře rozumné. Yul Brynner hrál hodně zvláštně a ve westernech mi upřímně řečeno sedí nevíce. Nezapomenutelná pro mě zůstane pasáž s divadelním představením, tu jsem sledoval téměř bez dechu.
Král a já je nesmírně příjemnou podívanou, která rozhodně nestárne. Hlavním úspěchem je kromě skutečně úžasné výpravy a kvalitní hudební kompozice zejména vzájemná chemie mezi dvojicí hlavních představitelů. Nezapomenutelné je zejména Brynnerovo neustálé:,,et cetera, et cetera“. Film se stal hned po uvedení ohromným diváckým a kritickým úspěchem a v průběhu několika desetiletí se dočkal celé řady obnovených premiér a mnohokrát se uváděl v televizi s velkým úspěchem. Pokud jste film neviděli, možná znáte ještě emancipovanější verzi s Jodie Foster z roku 1999. Podstatně větší problémy měl film v Thajsku, kde byl okamžitě zakázán.