Články

Druhé nejprestižnější filmové ocenění světa zná své letošní nominované filmy, seriály a osobnosti. Zlaté glóby, jejichž hlasování nově neutváří asociace zahraničních novinářů působících v Hollywoodu, na podzim ohlásily také novou kategorii vyzdvihující filmy, jež zaznamenaly výjimečný tržební úspěch. Druhá novinka se týká stand-up komiků, šest z nich si za televizní vystoupení o minimálním rozsahu třiceti minut poprvé vysloužilo vlastní nominaci. O vítězích rozhoduje 300 žurnalistů a žurnalistek z celého světa, práva nyní drží společnost Dick Clark Productions. V pořadí 81. ceremoniál proběhne 7. ledna 2024 v hotelu Beverly Hilton, přičemž totožnost moderátora se ještě tají. Níže si můžete prohlédnout seznam nominovaných děl a osobností.

Veleoblíbená gangsterka Briana De Palmy Neúplatní (Untouchables, 1987) je vzpomínaná hlavně díky slavné parafrázi kočárku na schodech z Ejzenštejnova klasického Křižníku Potěmkin (1925). Zároveň se však jednalo o jediný film, za který si nominaci na Oscara připsal věhlasný Sean Connery – a také ji proměnil. Jeden z největších hollywoodských elegánů zde hrál sice jen vedlejší roli, právě ta však zcela změnila vývoj jeho kariéry.

Pondělní večer opět přinese novou epizodu pořadu Pop Coolt powered by Kinobox, kterou vysílá Prima Cool o půl desáté večer. Naše rubrika se u příležitosti dalšího filmového převyprávění Tří mušketýrů ohlédne za trojicí dosavadně nejpozoruhodnějších adaptací Dumasova klíčového a kanonického díla.

Steven Spielberg změnil tvář filmového průmysl a dosáhl všeho, co si jen zamanul. Tedy až na jednu věc – nikdy nedostal příležitost režírovat filmovou bondovku, přestože se o ni v průběhu sedmdesátých let několikrát hlásil. Tehdejší hlavní producent a držitel práv na Flemingova knižní díla Albert R. Broccoli však sotva třicetiletého filmaře z různých důvodů třikrát odmítl. Co by se asi stalo, kdyby šestasedmdesátiletý Spielberg zažádal o svůj vysněný projekt dnes, kdy šestadvacátá bondovka čeká na příštího herce i režiséra?

Na plátně často zneklidňující a výbušný herec, jehož nezaměnitelný šeptavý hlas jako kdyby svolával démony k tajemnému rituálu, pracuje v sedmdesáti letech víc než kdy dřív. John Malkovich obdržel hned za svou první filmovou roli z roku 1984 nominaci na Oscara, miluje divadlo a hudbu a zůstává životním optimistou i ve chvílích, kdy ztrácí své příbuzné nebo když přichází o hromadu peněz. Žádný hollywoodský herec rovněž nehrál sám sebe v natolik kultovním filmu jako on.

Málokteré dítě devadesátek si umí, pokud se bavíme o zahraničních filmech, představit vánoční svátky bez klasik Sám doma (Home Alone, 1990) a Smrtonosná past (Die Hard, 1988). A dnes si malinko posvítíme na prvního jmenovaného, v němž Kevin dává na frak Marvovi a Harrymu.

Ve dvaaosmdesáti letech zemřel po dlouhých zdravotních komplikacích hollywoodský herec Ryan O'Neal, jenž byl začátkem sedmdesátých let čelní osobností konkurující Robertu Redfordovi či Clintu Eastwoodovi. Za roli v romantické klasice Love Story (1970), která byla v době svého uvedení šestým nejvýdělečnějším filmem historie, obdržel svou jedinou oscarovou nominaci. Největší stopu zanechal v historickém klenotu Stanleyho Kubricka Barry Lyndon (1975), který Akademie neprávem opomněla na úkor Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem. O jeho úmrtí informoval na Instagramu hercův syn Patrick.

Pomalu se nám rozbíhá oscarový buzz, objevují se shortlisty zatím těch méně prominentních kategorií a začíná se spekulovat o favoritech. Nemá asi smysl předstírat, že poslední roky Oscary patří ke stejně prestižní události jako v minulosti, sledovanost udílení klesá a vítězí bezpečná mainstreamová dramata, jež málokoho zvednou ze židle. Přesto se na tomhle pošmourném nebi občas zableskne, jako nyní, když můžeme poprvé nahlédnout na seznam dvou desítek kandidátů na nominaci za nejlepší vizuální efekty. Jeden zásadní titul totiž chybí, zatímco jeho místo zabírají někteří velmi podezřelí kandidáti.

Magazín Los Angeles Times ji roku 2011 zařadil na třetí místo v žebříčku padesáti nejkrásnějších žen ve filmu. Kariéru Kim Basinger definitivně nakoplo focení pro Playboy začátkem 80. let a mediálně nejprobíranější období se váže na její manželství s Alecem Baldwinem, které slavně karikovali také Simpsonovi. Sedmdesátiletá rodačka z americké Georgie, jejíž život poznamenala agorafobie a panické záchvaty úzkosti, ve vzácně podstupovaných rozhovorech přesto působí jako plachá žena s nohama na zemi. V posledních letech se věnuje především své dceři, a přestože ji Zlaté maliny pravidelně nominovaly na nejhorší herečku roku, doma má Oscara i Zlatý glóbus.

Ať už jej řadíme mezi hrozné, kultovní nebo skvělé herce, na jednom se shodneme – Nicolas Cage je originál. Devětapadesátiletý držitel Oscara za Leaving Las Vegas (1995) se v posledních patnácti letech zvlášť činil, aby poctivě zalátal patnáctimilionové daňové úniky, a přijímal role v projektech mnohdy extravagantních a šílených. V novém rozhovoru pro Vanity Fair se Cage nechal slyšet, že obecenstvu již odevzdal svůj veškerý talentový arzenál a možná přichází čas, který by měl věnovat rodině. Tři nebo čtyři filmy by však ještě stihnout mohl.

Jedním ze základních kamenů komiksového světa je rozdělení na superhrdiny a záporáky. Hlavní postavy jsou obvykle kladní hrdinové, kteří sice mají své charakterové nedostatky, ale jednoznačně kopou za stranu dobra. Oproti tomu padouši bývají koncipovaní jako jejich protiklady – zhmotnění hrdinových strachů a selhání, jimž je třeba se postavit.

O kulturním významu Hitchcockova Psycha nemá smysl pochybovat. Znepokojivě realistický thriller s hororovými prvky je dodnes nejznámějším dílem slovutného mistra napětí a na svou dobu se pyšnil poměrně otevřeným zacházením s násilím, sexualitou a ke zděšení cenzury snímek obsahoval i splachující záchod.

Pondělní večer opět přinese novou epizodu pořadu Pop Coolt powered by Kinobox, kterou vysílá Prima Cool o půl desáté večer. Naše rubrika se u příležitosti 40. výročí Zjizvené tváře ponoří ke kořenům gangsterek a představí trojlístek formujících titulů, na nichž posléze velikáni jako Scorsese či Leone stavěli.

Již brzy se do kin podívá fantasy muzikál Wonka od tvůrce obou filmových Paddingtonů. Právě tvůrčí prestiž Paula Kinga dělá ze snímku přes všechnu oprávněnou podezíravost publika vůči ždímání klasik a digitálním trikům jeden z filmů, jimž je stále dobré věnovat pozornost. Nicméně Kingův štáb jde ve stopách obrů, Pan Wonka a jeho čokoládovna z roku 1971 zůstává jedním z nejikoničtějších a nejmilovanějších filmů amerického publika.

Nečekané podpory se dočkala Amber Heard. Zack Snyder si od Třístovky až po své vedení filmového DC vesmíru vybudoval pověst představitele nekompromisní chlapácké filmařiny, jež nemá nic společného s „woke“ Hollywoodem. Stal se symbolem vzdoru pro podstatnou část konzervativního publika, a to ve větší míře, než o jakou se kdy prosil. Skoro jako by se po vzoru Života Briana Monty Pythonů stal guruem proti své vůli. Nyní dokázal, že necítí potřebu se zavděčovat.