Jak se v Česku proměnilo chození do kin? V 50. letech jsme v nich byli pořád, po revoluci už málo

Zatímco ještě v letech 1937 a 1938 československým kinům dominovaly americké snímky, o rok později už hrály prim filmy německé. České snímky se během okupace nadále točily, ale po konci války mnohem dominantnější pozici v kinech zaujaly sovětské tituly. Područí jiných mocností se však projevilo nejen na skladbě dostupných filmů, ale i na samotné návštěvnosti. Během druhé světové války se totiž do kina chodilo rok od roku více a třeba v roce 1944 se prodalo 2,5x více lístků do kina než v roce 1929.

„Rozhodující pro rostoucí návštěvu byla okolnost, že kino se stalo náhražkou za všechny ostatní nedostávající se požitky kulturní a společenské, když byla omezena a pak zastavena činnost divadel, zakázány taneční zábavy a uzavřeny kavárny,“ cituje článek Českého statistického úřadu Václava Brože, jenž na toto téma zpracoval statistickou studii už v roce 1947.

Růst návštěvnosti pokračoval i po válce a během 50. let, kdy kina dosáhla v tomto ohledu svého vrcholu. Rekordním byl rok 1957, tehdy se prodalo 149 milionů lístků do kina. Komunistický režim přiřkl filmovému médiu podobnou důležitost jako nacisté, film měl tedy pověst dostupné zábavy pro masy.

Od konce 50. let však návštěvnost kin klesala. Může za to hlavně rozšiřování televize a rozmach dalších způsobů trávení volného času – kinematografie přicházela o svou dominanci. Tento trend trval až do začátku 70. let, kdy se návštěvnost relativně ustálila a až do roku 1989 sice stále klesala, ale už jen velmi pozvolna.

Během revolučního roku se do kin prodalo 51 milionů lístků, o rok později to bylo už jen 36 milionů – a razantní propad po sametové revoluci pokračoval. V polovině 90. let přišlo do kin méně než 10 milionů lidí a růst po přelomu milénia byl pouze pomalý. Bohatší roky nastaly až v druhé polovině minulé dekády a v poslední předpandemické sezóně v roce 2019 se prodalo 18 milionů vstupenek. Covidový rok 2020 byl nepřekvapivě nejhorším pro tuzemská kina napříč mnoha dekádami a aktuální návštěvnost posledních dvou let pohybující se kolem 13 milionů prodaných lístků je na úrovni roku 1994.

Status návštěvy kin se tedy napříč dekádami výrazně proměnil. Zatímco třeba ve válečných letech se jednalo o klíčovou únikovou zábavu a totalitní režimy kinematografii protežovaly oproti jiným typům médií, dnes je situace úplně jiná. Spousta z nás si zvykla audiovizuální obsahy (které se už neomezují pouze na filmy promítané v kinech) konzumovat i na mobilních zařízeních, počítačích a samozřejmě televizích, ceny lístků v poměru k průměrnému platu jsou také jiné než třeba v 50. letech, kdy okolnosti chození do kina svědčily. A analytici a historici se jistě vytasí i s mnoha dalšími důvody, proč jsou dnes kina oproti jiným obdobím spíše v útlumu.

Podívejte se také na náš žebříček nejlepších filmů letošního roku, ať si ověříte, že stále je na co chodit.

Zdroj: Český statistický úřad