Nejmocnější marvelovské hrdince je 35 let. Brie Larson skousla víc nenávisti než komiksoví padouši

Cílevědomě za svým si Larson odmalička uměla jít podobně jako hrdinové a hrdinky kreslených sešitů. A stejně jako oni překonávala složité formativní období. Už v šesti letech ji jako nejmladší studentku přijali do tréninkového programu American Conservatory Theater, v jedenácti si začala brnkat na kytaru a objevila svůj hudební talent a v devíti začala s herectvím v komediálním skeči v rámci talkshow Jaye Lena. Francouzština byla po rodičích jejím prvním jazykem, ačkoli se narodila v kalifornském Sacramentu. Měla domácí výuku, což jí dle vlastních slov otevřelo dveře k inovativním a abstraktním zkušenostem.

Současně si tím ale mohla zkreslit společenský rytmus, na což o čtvrtstoletí později s oblibou poukazuje řada internetových kritiků. Brianne, která si brzy osvojila jednodušší umělecké jméno Larson, se ostatně netajila dětskou sociální úzkostí a také dysfunkčním vztahem k otci, který od rodiny odešel v jejích sedmi letech. S matkou Heather poté vyrůstala ve skromných poměrech v hollywoodském Burbanku a po herecké kariéře zatoužila tehdy, když sledovala Jennifer Lopez ve filmu Selena.

První větší roli měla v sitcomu Raising Dad a přes další televizní pořady se propracovala ke štěkům ve filmech jako Přes noc třicítkou a Konec snění (2004). V té době se jí lépe rýsovala hudební dráha a podepsala smlouvu se studiem Casablanca Records, kde tehdy figurovala také Lindsay Lohan. Roku 2005 vydala album Finally Out of P.E. a singl She Said se dostal na žebříček Billboardu. Příliš kusů se nicméně neprodalo a Larson se dál pokoušela prorazit v Hollywoodu, přestože pro nedostatek příležitostí opakovaně zvažovala jiné zaměření. Když neuspěla v konkurzu na oceňované drama Juno, chvíli si přivydělávala jako DJ v klubu.

Větší pozornosti se dočkala vedlejšími rolemi v kultovních snímcích Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010) a Jump Street 21 (2012). Následně už prokázala vůdcovské herecké kvality v nezávislém dramatu Dočasný domov (2013), kde ztvárnila psychicky vyčerpanou terapeutku z dětského diagnostického domova. V rámci příprav hltala rozhovory s pracovníky těchto zařízení a poprvé aplikovala metodický přístup, který jí posléze vynesl Oscara za Room (2015). Bezútěšné drama o unesené ženě držené v malé místnosti bez světla, která zde vychovává dítě počaté při znásilnění, si od herečky vyžádalo měsíční izolaci ve vlastním bytě. Radila se se specialisty přes sexuální útoky, vyhledala si pravděpodobné fyzické důsledky nedostatečného stravování a vyhýbala se slunečnímu světlu.

Polohy poté rychle měnila v akční krimi komedii Křížová palba (2016) a v životopisném dramatu Skleněný zámek (2017), do něhož ji znovu obsadil režisér Dočasného domova Destin Daniel Cretton. Tyto menší autorské projekty navíc Larson poskytovaly možnost symbolicky interagovat s vlastními zkušenostmi, v posledním případě šlo o témata odpuštění a vztahu rodičů s dětmi. Vítaný vklad nalezla také v úloze protiválečné fotografky Mason Weaver v blockbusteru Kong: Ostrov lebek (2017). Těšilo ji, že její postava „má ve filmu velmi specifickou roli. Je jediná, která nemá zbraň, a také jediná, která se nesnaží zničit to stvoření ani žádné jiné bytosti na ostrově. A myslím, že to je perspektiva, kterou opravdu potřebujeme,“ vysvětlila tehdy pro BBC News.

„Být soucitný může všechny nás spojit mnohem lépe než touha ovládat a kontrolovat. Myslím, že ženy to mají v sobě přirozeně,“ pokračovala herečka, která tento ženský vhled prosazuje v kinematografii obecně. „Mám radost z toho, že na stříbrných plátnech vídáme víc silných žen. Ale nemyslím, že tím ta debata končí,“ přechýlila hovor k záležitosti žen jakožto tvůrkyň. „Pro začátek by bylo nejlepší mít více ženských režisérek – více filmařek všech různých ras – a musíme se dostat z těchto binárních způsobů myšlení. Potřebujeme více intersekcionality. Potřebujeme více jedinečných hlasů, protože režie je o tom říct: ‚Takhle vidím svět‘. Myslím, že způsob, jakým se můžeme propojit a více se učit, je vidět svět očima ostatních lidí.“

Larson roku 2017 vydala svůj celovečerní režijní debut Unicorn Store o zhrzené umělkyni fascinované jednorožci, do něhož ukecala i pozdějšího marvelovského parťáka a kolegu z Ostrova lebek Samuela L. Jacksona. Film neměl valný úspěch, ale definoval hollywoodskou pozici Brie Larson jako cílevědomé umělkyně, která má hodnotné solidární úmysly, jež však mnohdy veřejně neumí vhodně vyjádřit – ať už audiovizuálně nebo čistě verbálně.

Lavinu „hejtů“ strhla v červnu 2018 během projevu na udílení cen Crystal + Lucy Awards, kde velmi otevřeně sepsula „bělošskou“ a snad i misogynní filmovou kritiku. „Publiku schází příležitosti číst veřejnou diskusi o určitých filmech od lidí, pro něž byly tyto filmy vytvořeny. Nepotřebuji, aby mi čtyřicetiletý běloch říkal, co mu na filmu V pasti času nefungovalo. Nebyl pro něj natočen. Chci vědět, co znamenal pro ženy jiné barvy pleti, pro ženy míšenky, pro mladé dívky jiné barvy pleti, pro míšené teenagery.“

Z jistého úhlu udeřila hřebíček na hlavičku, neboť nejrozsáhlejší recenzentský agregát Rotten Tomatoes skutečně nevykazoval známky názorové rozmanitosti. Z 20 tisíc zkoumaných recenzí jich 82 % pocházelo od bělochů a hned 63 % od bílých mužů. Jenže takhle útočná dikce leda rozlítila internetové trolly i lidi správně namítající, že každý film může validně podléhat libovolnému subjektivnímu hledisku.

Když tedy Brie Larson obsadili do role Captain Marvel, tedy nejsilnější superhrdinky Marvelu se schopnostmi papírově převyšujícími i Hulka s Thorem, fandové se bouřili. Herečka byla pod palbou už po zveřejnění traileru a ještě před premiérou na jaře 2019 se na Rotten Tomatoes objevovaly negativní recenze od lidí, kteří film nemohli reálně vidět. Larson se tehdy zastal Jackson, představitel Nicka Furyho, který vyzdvihl její osobnost. „Nedovolí, aby ji tyhle věci zničily. Tihle incel týpkové, kteří nesnášejí silné ženy, nebo fakt, že je feministka, která má názor a vyjádřila ho. Všichni chtějí, aby lidé byli takoví, jak si je představují. Ale ona je tím, kým je, a je v tom naprosto upřímná.“

Svou pozici hájila i Larson, která to zprvu zvládala s grácií. „Není pochyb o tom, že bychom museli ukázat, co znamená být různými typy žen, že nejsme jen jeden typ,“ řekla pro Entertainment Weekly. „Pro mě je to součástí úvahy tohoto filmu: Je to ženská síla, ale co je to ženská síla? Jak různé podoby může mít?“ Hovořila také o tom, že sama nestojí o pozornost, kterou na ni strhávají filmové role nebo vyhraněné názory. „Nikdy jsem netoužila po pozornosti, která často přichází s úspěchem v tomto oboru,“ uvedla pro Marie Claire. „Je to vedlejší produkt této profese a znak doby. Ale každá nepohodlnost, kterou cítím, je vyvážena vědomím, že mi to dává možnost obhajovat sebe i ostatní.“

Přestože se dál zasazuje o práva obětí sexuálních útoků a genderovou či etnickou rovnováhu, a to zejména prostřednictvím Instagramu, kde ji sleduje sedm milionů účtů, nebo svého kanálu na YouTube, odrážet musela hlavně vrtochy proti vlastní osobě. Internet například zahltilo šílenství během propagace Avengers: Endgame a konkrétně po rozhovoru, který Larson absolvovala s kolegy Donem Cheadelem a Chrisem Hemsworthem. Při něm skutečně volila nešťastné výrazy a působila nafoukaně, když představitele Thora rázně upozornila, že Captain Marvel je ze všech nejsilnější. Když Hemsworth chválil kaskadéry, Larson pronesla, že si vše dělala sama v domnění, že to tak mají i ostatní herci. A když ji herec posléze přirovnal k Tomu Cruiseovi, odsekla: ‚Nechci být další Tom Cruise, chci být první já.‘“ Cheadle sice internetové emoce chladil a kolegyni podpořil, ale obří vroubek už nešel odčinit.

Zatímco Captain Marvel tak roku 2019 a krátce před Endgame vydělala přes miliardu dolarů, pokračování Marvels o čtyři roky později kasovně vybouchlo. Larson, která během pandemie své herecké aktivity značně omezila a souhlasila až s menší účastí v Rychle a zběsile 10, tak dospěla k hořkosladké odměně. Dočkala se ryze ženské týmovky, a jak poznamenala v srpnovém rozhovoru s The Playlist, film tratící desítky milionů dolarů lépe vystihl její aktuální rozpoložení. „Strašně moc jsem si užívala být s těmi dámami. A myslím, že ten pocit je pro mě naprosto správný a více odráží, kde se v životě nacházím. Žádný superhrdina nás totiž nedokáže zachránit sám.“

Jenže divácká a zčásti i kritická reakce spíš zatracovala toto směřování marvelovské franšízy a momentálně není jasné, co se bude na této mainstreamové úrovni dít nejen s Captain Marvel, ale také s její představitelkou. „Je potřeba spousta různých lidí s jejich vlastními speciálními dovednostmi a schopnostmi pochopit, že hrana katastrofy nemůže být zastavena jedním člověkem. Musíme se spojit všichni. A to mi přijde naprosto správné. A víte, co se týče budoucnosti, jsou věci, které vím, ale nemůžu vám o nich říct,“ poznamenala Larson směrem k možnému pokračování v MCU, čímž možná mezi řádky popsala i vlastní budoucnost v showbyznysu. Tu by stále měla mít zajištěnou, pokud se kýžené zákulisní změny pokusí lépe argumentovat jako součást společného a organického úsilí. Nikoli tak na sílu, jak dle mnohých činí samotný Disney, jenž ale po sérii finančních propadáků z různých tematických oblastí možná zařadí zpátečku. To už je ale na jiné, níže přiložené texty.

Podívejte se na žebříček nejlepších hereček podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Digital Spy, Entertainment Weekly, Vox