Vraždili mimořádně brutálně. True crime série Bez lítosti se pokouší zjistit proč

Každý z osmi dílů Bez lítosti má kolem 45 minut, uvádí ho dramatická znělka upozorňující na to, že se za pár okamžiků setkáme s doživotně či jinak mimořádně odsouzenými pachateli vražd. O jejich činech hovoří mužský hlas ve voiceoveru, doprovodí ho záběry dobových televizních zpráv, reportáží, policejních archivů z místa činu a několika dohrávaných scén. Představí se kriminalista, který měl případ na starost, a pokusí se vrátit v čase.

Poté se na obrazovce objeví odsouzený, jehož Martina Eretová v průběhu loňského roku zpovídala v místě výkonu trestu. Muži a jedna žena rekapitulují své životy, vzpomínají na dětství, první lásky i první problémy se zákonem. Publikum si vyslechne jen jejich výpovědi bez otázek, komentáře k jejich činům zazní zřídka, občas v rámci střihu do situace vstoupí vyšetřovatel, který fakticky doplní výpověď odsouzené či odsouzeného.

Bez lítosti může působit jako one (wo)man show, v níž se publikum dočká verze odvyprávěné pachatelem. Například Jaroslav Stodola, odsouzený za sedm vražd, se v seriálu objeví bez své někdejší ženy Dany, která dostala stejný trest, ale s tvůrci se bavit nechtěla. Divákům a divačkám musí stačit věta z jejího psychologického posudku, že trpí histrionskou poruchou osobnosti a sklony k dominanci, čímž mohla svého manžela dohnat k vraždění.

Podobné je to v případě Miloslava Širůčka. Ten zavraždil matku, otce i bratra střelnou zbraní. V dokumentu vystupuje kromě něj pouze jeho někdejší přítelkyně, která k němu i po letech cítí náklonnost a v minulosti ho obdivovala za to, že pokaždé přijel v novém (kradeném) autě.

Tvůrcům se na druhou stranu podařilo zajistit mimořádné archivní záběry z policejních vyšetřování a rekonstrukcí činů. Vrací nás tak v čase, pachatele vidíme mladší, často s docela jinými rysy. Publikum je konfrontované s brutálními nálezy na místě činů i s průběhem chladnokrevných rekonstrukcí, při nichž mrazí.

Když divák zhlédne všech osm dílů, vyplyne mu z předložených informací minimálně jeden průsečík – víc než polovina odsouzených pocházela z adoptivních, neúplných či rozvrácených rodin, neměla jasně nastavené vzorce chování, co je dobro, a co naopak zlo, chyběla jim empatie.

Sekyrový vrah Juraj Kučerák vyrůstal v odloučené východoslovenské lokalitě, formativní roky života strávil v dětském domově, navíc bez milovaného bratra. Michelle Sudků, která vraždila v nákupním centru na Smíchově, byla adoptovaná, dozvěděla se o tom náhodou až v dospělosti a na matku dostala mimořádnou zlost. Rudolf Fian, odsouzený za distribuci vražedného alkoholu v metanolové aféře, se narodil po smrti otce-horníka. Tomáš Vít, který brutálně zabil dvojici důchodců, byl rovněž adoptovaný.

Scenáristce Martině Eretové se podařilo dostat se k odsouzeným a přimět je mluvit. To se v minulosti povedlo snad jen Luboši Xaverovi Veselému, který o řadě z nich vydal dvě knihy rozhovorů. Všichni zpovídaní bez lítosti vraždili a většinou toho litují jen naoko, což se tvůrci Bez lítosti rozhodli nechat bez komentáře.

zdroje: Kinobox, Prima+

Pro tipy na další zajímavé seriály se můžete podívat na přehled nejlepších seriálů na Prima+.