Tyhle postavičky nejsou pro mladý! Fuckující zvířata, jídlo i mimozemšťan

Mluvící zvířata či různorodé animované postavy mimozemského původu si většinou spojujeme s podívanou pro děti, kterým přinášejí fantaskní zábavu a do nichž otiskávají lidské vlastnosti s morálním poselstvím nebo edukativním rozměrem. Díky tomu pak komediální tvůrci můžou zneužít předpoklady dospělého diváka či divačky a vytěžit kontrastní spojení na první pohled nevinných tvorů a vulgárního chování. To samo o sobě vytváří humornou půdu pro řadu situací, která je někdy samoúčelná, zatímco jindy vytváří pozoruhodný přesah.

Posledním takovým případem jsou zmiňované Vocasy na tripu, kde v centru příběhu stojí gang psích samotářů. Tvůrci točili s opravdovými psy s minimálním užitím digitálních efektů. Nevinný vzhled outsiderů doplnili svými hlasy Will Ferrell či Jamie Foxx, čímž vytváří podnětný mix drsných lidských hlasů, „dospěláckého“ humoru a reálných psů s bezelstnými výrazy. Tento koncept tvůrci nevytěžili poprvé, v drtivé většině však volí raději animované postavičky. Podíváme se na případy, které z tohoto lehce absurdního odvětví kinematografie rozhodně stojí za zmínku.

Asi nejznámější případ mainstreamových komedií posledních let. Animovaný plyšový medvídek je celoživotním kamarádem protagonisty Johna, jenž si jako malý mluvícího kamaráda vysnil. V dospělosti spolu stále bydlí, jsou odkojení sci-fi seriály a filmy a vedou život starých mládenců. Méďa je zároveň bývalou dětskou hvězdou, která aktuálně neví, co si počít. Vytváří paralelu k osudům mnoha hereckých hvězd, a to pod nánosem humoru huličské komedie, jejíž zlatá éra zde doznívá. Zároveň se jedná o pestrý žánrový mix, kde film osciluje mezi pohádkou s popkulturními hody, překlápí se do thrilleru s krimi prvky a ve finále je nejvíce klasickou romancí s důrazem na důležitost přátelství.

Celovečerní debut amerického undergroundového provokatéra Ralpha Bakshiho z roku 1972. Jeho satirický snímek s protagonistou Fritzem je prvním americkým animovaným filmem, jenž obdržel nejtvrdší rating přístupnosti X. Kocour Fritz během 60. let zažívá revoluci hippies a vysmívá se konzervativismu. Snímek je napěchovaný explicitními sexuálními, násilnými i vulgárními scénami, které společně se špinavou estetikou tvoří koláž odrážející tehdejší mravy i společenskou náladu. Hlavní hrdina se oddává bohémským radovánkám a pod vlivem hašiše proplouvá vysokoškolským životem. Film dodnes představuje kousavou exhibici toho, jak lze obrátit tradice animovaného filmu naruby. Z další Bakshiho tvorby můžeme doporučit i svébytnou kriminálku Coonskin, kterou táhne drsný králíček.

Další signifikantní kousek od tvůrců proslulých marihuanovým oparem, party kolem Setha Rogena a Jamese Franca. Buchty a klobásy jsou jakousi Toy Story naruby, kde sledujeme život potravin mimo zrak lidí. Všem je vštipovaná ideologie toho, aby čekali na vytoužený den, kdy si je člověk vybere ke konzumaci, jiný smysl existence mít nemají. Nebývale chytrý film, který pod zdánlivě tupým a zvráceným humorem ukrývá existenciální zamyšlení nad tím, jak je někdy pohodlnější žít dál v iluzi než bojovat s neférovým systémem. Rozhodně se jedná o nejpodvratnější film produkční skupiny, v němž se s přehledem střídají žánrové nálady a citují ostatní snímky, například strhující parodie vylodění v Normandii ze Zachraňte vojína Ryana. Celou jízdu pak završuje hromadná orgie, která je protestem a zároveň smířením se s nevyhnutelnou expirací, která čeká každého z nás.

Celovečerní snímek z produkce legendární Cartoon Network, která navazuje na stejnojmenný úspěšný televizní seriál, v němž figuruje kelímek mléčného koktejlu, masová kulička a krabička fastfoodových hranolků. Zběsilým tempem vyprávěná metapodívaná předkládá alternativní historii lidstva, v níž například CIA zabila Lincolna, která bombarduje publikum naprosto absurdními situacemi. Když na dadaistickou hru přistoupíte, čeká vás nevídané sblížení s kusy jídla, v nichž je často víc lidskosti než v nás samotných. Stále zde kraluje vulgární humor těžící ze stupidity, je však neskutečně půvabný. Představuje alternativní proud mnohem zvrácenějšího a odvážnějšího titulu, jenž svou náplní přesahuje i South Park.

Populární dvojice Simon Pegg a Nick Frost se roku 2011 po mnohaleté spolupráci vrhla do dalšího šíleného žánrového projektu, tentokrát z ranku sci-fi. Vypráví příběh dvou videoherních i filmových nerdů, kteří během pouti po slavných místech, kde se vyskytlo UFO, narazí na ztraceného mimozemšťana. Ten se však na míle vzdaluje klasické představě, které o mimozemské civilizaci máme. Hulí, oddává se sexu, vystrkuje zadek, nadává či požírá holuby. Zároveň je nepohodlný náboženskému fanatikovi a staví se na odpor po něm pátrajícím agentům. Na rozdíl od výše zmíněného se tvůrci nesnaží o podvratnou reflexi společenských témat, ale stále přinášejí podnětnou zábavu, které kraluje mimozemšťan Paul s hlasem krále tohoto subžánru Setha Rogena.

Velice svérázná a nízkorozpočtová odpověď disneyovskému kačeru Donaldovi, v níž se zdomácnělý pták vydává na surreálnou cestu, aby si konečně užil sexuální hrátky. Režisér Charles Swenson přináší bizarní slepenec gagů a skečů, kde karikaturuje i Johna Lennona či Yoko Ono. Kritika film ztrhala, vyčítala mu inspiraci zmíněným kocourem Fritzem. Dirty Duck je však mnohem méně konformním zážitkem, kde nelze pominout homofobní a rasistické prvky, které však ve finále vyznívají ambivalentně a nejednoznačně. O snímek se postaral kultovní producent brakových filmů Roger Corman a postupem let se z něj stal oblíbený zástupce půlnočních projekcí, který neprávem zapadl na úkor osmdesátkového Kačera Howarda. Psychedelické pasáže jsou však dodnes strhujícím důkazem toho, jak moc svébytná americká nemainstreamová animace v 70. letech byla.