Největší filmy točí starší generace. Mladí a začínající čelí v Hollywoodu diskriminaci

Hollywood sice šel v posledních letech do sebe, dává více příležitostí ženám a otevírá dveře dříve utlačovaným etnikům, ale k ráji svobodného uměleckého vyjadřování má pořád daleko. Ze vzorku čítajícího 1200 nejvýdělečnějších filmů z let 2010 až 2021 jasně vyplývá, že zkušenosti se protežují na úkor mladé krve.

Angažování začínajících filmařů, kteří dosud sbírali zkušenosti ve školách, u natáčení reklam nebo v televizi, studia považují za vyšší riziko. Výzkum přitom ukazuje, že starší režiséři a režisérky, kteří mají za sebou alespoň jeden komerční projekt, rozhodně negarantují lepší výdělek. Zatímco průměrný rozpočet pro filmy režírované zkušenými lidmi činí 70 milionů dolarů, začátečníci průměrně obdrží 36 milionů na výrobu. Studie přitom dokazuje, že finanční návratnost projektů pod dohledem začínajících filmařů překonává díla letitých režisérů a režisérek.

Jejich upřednostňování tedy svědčí spíš o úzkostlivém studiovém systému, který odměňuje dlouhodobé členy a projekty posuzuje hlavně na základě mužské, nejčastěji bělošské perspektivy. Zdaleka nejvýraznější podíl na výrobě ostatně tvoří právě bílí režiséři. Dle výzkumu tvoří ty zkušejší z 95 % muži. Více než 83 % z tohoto vzorku představují běloši. (Podle posledního sčítání lidu v USA tvojí bělošští muži ve společnosti zhruba 30 % a jsou výrazně nadreprezentovaní ve vedoucích a rozhodovacích funkcích i v popkultuře.) 

U žen, ačkoli se dostávají ke slovu, a Chloé Zhao s Jane Campion si v minulých letech odnesly Oscara, přetrvávají obavy, že nedokážou vykonávat režisérské řemeslo tak rozhodně jako muži. Dle výzkumu musí vytvořit dokonce o 41 % více nízkorozpočtových projektů než muži, aby se propracovaly k první velké produkci.

Těžkosti však stíhají jakékoli snažící se tvůrce, kteří musí mít víc štěstí než rozumu, aby se k režii nákladného projektu pro kina dostali před čtyřicítkou. „Výsledky studie bijí do očí. Skupiny, jimž se nedostává zastoupení, stále naráží na řadu strukturálních a procesních překážek, které jim brání chopit se první příležitosti,“ vysvětlovala zakladatelka Center for Scholars & Storytellers, doktorka Yalda T. Uhls. Výzkum chce podle ní apelovat na studia, aby zavedla speciální castingové procesy pro začínající režiséry a režisérky. Například studijní programy, které vedle pouhého mentorství nabídnou i skutečnou pracovní příležitost. 

Statistiky jsou zarážející vzhledem k tomu, že nepodstoupit čas od času riziko a nesvěřit důvěru neznámým talentům, na filmové tvorbě by se podílela stále táž skupina ostřílených lidí. Vlny se v tomto ohledu prolomily hlavně na sklonku 60. a počátkem 70. let, kdy zkrachovalý studiový systém umožnil vzestup generace mladých, progresivních a sebevědomých tvůrců jako Spielberg, Coppola, Lucas a Scorsese. Od té doby se věci změnily a studia většinou mají plnou kontrolu. Ze svobody se těší maximálně veteráni a slavní filmaři jako Ridley Scott, Quentin Tarantino nebo Christopher Nolan, kteří často vlastní své produkční společnosti.

Šanci mladým a debutujícím režisérům poskytují hlavně nezávislé společnosti jako A24. I tak se většinou jedná o bílé muže. Studie ovšem nepochybuje, že genderová a etnická rovnocennost může v okruhu začínajících tvůrců a tvůrkyň nastat už do 20, respektive do 15 let. Záleží však na studiových bossech, kteří musí najímat mladou krev beze strachu. A nehledět na několik případů, kdy se začínající autor při tvorbě prvního velkého projektu spálil – například Josh Trank při natáčení Fantastické čtyřky (2015) nebo, zamíříme-li víc do minulosti, David Fincher v případě třetího Vetřelce (1992).

V Hollywoodu schází systematická podpora pro nezkušené filmaře a filmařky, kteří si musí síť konexí vybudovat sami. I proto se mainstreamová tvorba skládá výhradně z pokračování zajetých sérií, nostalgických sequelů či remaků, které nevyznívají jako velký risk. Právě začínající tvůrci a tvůrkyně mohou filmovému průmyslu dodat novou energii a nepoznané autorské perspektivy, ještě rozšířené zapojením různých diverzních skupin. Studiím jako tato se vyplatí naslouchat, kinematografie se o svou budoucnost bát nemusí.