Dostali Oscara, ale nikoli za svůj nejlepší výkon. Když Akademie rozdává spíš ceny útěchy

Oscar je měřítkem prestiže, ovšem stupnice herecké geniality by se od každoročního hlasování několika tisícovek akademiků a akademiček odvíjet neměla. Řada legendárních a zasloužilých osobností jako Peter O’Toole, Richard Burton nebo Glenn Close si ostatně zlatou sošku nikdy nepotěžkala. V jejich případě k tomu nestačilo ani osm nominací, jako měli O’Toole a Close, nebo sedm nominací, jež si připsal Burton.

Peter O’Toole získal alespoň Oscara čestného za celoživotní přínos. A tento pohled občas řídí rozhodnutí Akademie také u klasicky nominovaných herců a hereček, kteří už sošku dávno měli mít. Morgan Freeman, jeden z nejpopulárnějších a nejobsazovanějších herců 90. let, obdržel Oscara až roku 2005 za vedlejší roli v Million Dollar Baby. V citlivém boxerském dramatu ztvárnil přátelského muže s životní moudrostí tíhnoucího ke sportovní instituci, jenž v mnohém kopíroval hercovu nejlepší úlohu dobráckého vězně z Vykoupení z věznice Shawshank.

Tehdy Freeman prohrál na úkor Toma Hankse alias Forresta Gumpa, ale jeho výkon v Shawshanku zůstává impozantní ukázkou, jak přenášet emoce pomocí titěrné mimiky, očí a hlasové intonace. Těžko si představit, že by tuto roli ztvárnil kdokoli jiný.

Podobně diskutabilního ocenění se dočkal také Al Pacino. Roku 1993 sice stále zářil v nejvyšší herecké lize a nebyl ve věku, kdy se rozdávají soucitné čestné ceny, ale jeho triumf za drama Vůně ženy přišel po sérii šesti neproměněných nominací. A každá z nich si přitom o výhru říkala stále hlasitěji. Kmotr a především Kmotr II patřil mezi jeho mocné a nevypočitatelné osobnosti. V Psím odpoledni musel propotit spoustu košilí v ambivalentní úloze bankovního lupiče, jenž si získává přízeň médií, a svérázný Dick Tracy jej zastihl v takové formě, že karikaturního antagonistu pozvedl na nejúžasnější prvek rozporuplného snímku.

Ve Vůni ženy bezvadně ztvárnil romantického a zásadového slepce, ale na rozdíl od vypsaných výkonů, potažmo ještě těch ve Zjizvené tváři či Carlitově cestě, zdaleka nešlo o takový zářez. Tentýž rok navíc sklidil nominaci i za konverzační Konkurenty na motivy divadelní hry, tudíž už Oscara zkrátka dostat musel.

Něco velmi podobného potkalo také Leonarda DiCapria, jemuž se poštěstilo až napopáté s dobrodružným Revenantem (2015). Pro roli mstícího se stopaře, jenž přežije napadení medvědem a plahočí se nebezpečnou divočinou, obětoval mnoho především z fyzického hlediska. Jenže ve Vlkovi z Wall Street předvedl o dva roky dřív ještě mnohem víc. Jako podvodný investor Jordan Belfort klel, plazil se v drogovém rauši, nesrozumitelně mumlal, pronášel dlouhé obtížné monology a tancoval jako Jim Carrey. A přesto Oscara nevyhrál. Porazil ho bezesporu výborný Matthew McConaughey, jenž pro Klub poslední naděje zhubl nejméně dvacet kilo a jako umírající jezdec rodea nenechal jedno oko suché.

Akademie často oceňuje ztvárnění tragických osobností, které se vyrovnávají nejen se závažnými nemocemi, ale také s alkoholismem a emočním odtržením od společnosti. Robert Duvall vyhrál svého prvního Oscara roku 1983 za takřka neznámé drama Něžné milosti. Ztvárnil country zpěváka, jenž propadl alkoholu a pokouší se vykoupit navázáním vztahu s vdovou a jejím synem.

Za civilnější úlohu, která lépe odrážela neduhy společnosti, Duvall došel uznání spíš nežli za jeho ikonické výstupy v Kmotrovi nebo v Apokalypse. V Coppolově válečném opusu přitom na patnácti minutách zanechal zásadní stopu a jeho zelený mozek, jenž uprostřed vietnamského válečného pekla hledá pěkné vlny na surfování, představuje interpretačně důležitý protipól k šílejícímu Marlonu Brandovi.

Svou kariéru plnou památných rolí dlouho nemohl zpečetit Oscarem ani Paul Newman. Za Kočku na rozpálené plechové střeše, Hazardního hráče, Huda, Frajera Luka, Bez zlého úmyslu i Rozsudek se dočkal jen nominací a uspěl až roku 1987 s Barvou peněz. Sequel k Hazardnímu hráči prodával jeho osobnost v interakcích s Tomem Cruisem a je pravda, že ve své pozdní éře Newman lepší výkon asi nepředvedl. Oscar za Barvu peněz mu skončil v rukách až po tom čestném, kterého obdržel jen o rok dřív. Akademie tedy zřetelně uznala, že Newmana dlouho přehlížela.

Dobrých dvanáct let se mohl cítit odstrkovaný také Dustin Hoffman. Slavný představitel Rain Mana se stal díky Absolventovi z roku 1967 takřka přes noc idolem volnomyšlenkářské hippie mládeže. Pro americkou společnost i kinematografii nesmírně důležitý snímek získal jediného Oscara za režii. Hoffman prohrál na úkor Roda Steigera z detektivního dramatu V žáru noci, kde ztělesnil jižanského policistu ze staré školy, jenž postupně přijímá dříve nemyslitelnou spolupráci s černošským vyšetřovatelem.

Oscara Hoffmanovi nepřinesla ani jeho zřejmě životní úloha v Půlnočním kovbojovi, který bez skrupulí znázornil faleš a nástrahy naivního velkoměstského snu. Z vítězství se radoval až roku 1980 díky civilnímu dramatu Kramerová versus Kramer, kdy paradoxně „okradl“ Al Pacina za …a spravedlnost pro všechny a Roye Scheidera v All That Jazz. Roku 1988 pak po zásluze přebral druhého Oscara za Rain Mana.

A konečně nestárnoucí Brad Pitt si na pódium pro hereckého Oscara došel až roku 2019. Připadl mu za roli drsného kaskadéra, jenž namlátí sektářským satanistům v tarantinovce Tenkrát v Hollywoodu. Pitt zde přirozeně prodal své charisma a spoléhal na často nepatrná vtipná gesta. Vrstevnatější, vyšinutější či celkově náročnější výkony ale předvedl ve 12 opicích, Sedm, Klubu rváčů či ve sportovním dramatu Moneyball. V jeho případě se akademici snad ostýchali ocenit herce, jehož talent a dramatický rozsah bývá zpochybňovaný na úkor vzhledu. A paradoxně jej vyznamenali až za roli, kde svůj živočišný temperament a frajerství prodal zcela nenuceně.

Fabelmanovi jsou poloautobiografické dílo režiséra Stevena Spielberga. 75letý klasik, co má za sebou přes 40 filmů, už u nás ale přestává být hvězdou a jeho zpověď je až příliš nenápadná a sofistikovaná.